Roušky

20. března 2020 v 12:43 | Život na prášky |  ZAMYŠLENÍ nad tématem týdne
Ocitli jsme se ve stavu nouze, bez možnosti se svobodně pohybovat a s povinností ven nosit roušku, i když nejsou zatím běžně k dostání.

Ta vzájemná solidarita s šitím roušek ze zbytků látek, starých prostěradel a dětských peřinek mě přiměla přispět taky svou troškou do mlýna (opravdu jenom troškou). Nikdy jsem nebyla žádná švadlenka, ale když teď nosívám gelové nehty, mám ruce tak gramlavé, že ani jehlu mezi prsty neudržím a navléct jehlu na nit je pro mě vrcholný výkon. Poté, co by se za mé výsledky "nenápadného" zašívání děr na ponožkách a silonkách nemusel stydět ani Frankenstein, jsem rezignovala na snahy cokoliv ušít nebo jenom zašít. Jako na potvoru jsem si před vypuknutím nouzového stavu nechala udělat nehty o něco delší, než mám ve zvyku, takže hrozí, že brzy budu mít drápy hodné čarodějnice. Tím se však také moje zručnost přiblížila prakticky nule.

Jak se všichni v okolí pustili do šití a já jsem doma našla pozůstatky svých šicích pokusů před lety, chytlo mě to, a chtěla jsem sobě a dětem vyrobit stylové roušky s motivem růžových nebo zelených soviček. Z látky, kterou jsem doma našla, jsem zvládla nastříhat asi 40 kousků. Vytáhla jsem šicí stroj, na který se léta prášilo v šatně (tím zároveň přiznávám, že máme v šatně trvale neutřený prach) a pokoušela se ho zprovoznit. Ani podle návodu jsem nepochopila systém šroubečků a knoflíků nastavujících napětí horní a spodní nitě, druhu a délky stehu. Prostě jsem vždycky spoléhala na to, že jednou jehlou, jednou nití a jedním stehem sešiju všechno, co zrovna potřebuju (a kupodivu se mi to dřív párkrát podařilo). Teď stroj vrčel, ale jehla se skoro nehýbala. Strávila jsem nad tím hlavolamem spoustu času (studováním návodu a nastavováním šroubků) a vysvobodil mě až manžel, který to vyzkoušel a oznámil mi, že závada tentokrát není mezi židlí a strojem (tedy ve mně), ale že je skutečně pokažený náš letitý šicí stroj.

Tímto děkuji spolku Pro Hlušovice, jehož členové a ochotní spolupracovníci si rozdělili úkoly a vyrobili spoustu roušek pro ty, kteří dosud žádné neměli a nejsou schopni si je obstarat nebo ušít. Někdo stříhal, jiný špendlil, žehlil, šil, další roušky rozdávali těm, kteří je potřebují. Výměnou za nastříhané čtverečky látky jsem od nich dostala hotové roušky pro celou rodinu. Jednu dokonce z naší původní látky se sovičkami.

Myslím, že nejsem sama, která má k látce, ze které jsou roušky podomácku ušity, emoční vztah. Z té naší jsem dcerce kdysi šila stínítko do kočárku a čepičku "karkulku". Často se používají staré květované povlaky na peřiny, nebo látky s dětskými motivy. Až tahle nepříjemná situace pomine (doufám, že to bude brzy), můžou ti zručnější šít z pestrobarevných roušek patchworkové deky, pokud to bude do velikonoc, můžeme mužům vázat na pomlázku (tatar) místo mašlí roušky. A už teď může některé hřát příjemný pocit, když na cestě do práce, nebo na zdravotní procházce z bezpečné vzdálenosti uvidí někoho, kdo na obličeji nosí "jejich" roušku.


Připomíná mi to rukavičkovou slavnost v knize Neználkovy příhody. Malíčci se shromáždili, vyhodili do vzduchu svoje pestrobarevné rukavičky, a jak padaly, zachytil každý dvě. Většinou jiných barev, než byly ty jeho. Pak se procházeli, dávali se do řeči a seznamovali se, a přitom si rukavičky vyměňovali, aby měli zase obě stejné barvy. Vyměněním rukaviček se z nich stávali rukavičkoví bratři a sestry.

Pozdravme venku třeba zamáváním, nebo zvednutým palcem (i virtuálně) naše nové rouškové bratry a sestry, u kterých poznáme svůj výtvor.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Denisa Š. Denisa Š. | Web | 20. března 2020 v 13:42 | Reagovat

no podle mě se ještě pořád poflakuje venku dost lidí, bábinky a maminy s kočárkama couraj sem tam a zbytečně se vystavují nebezpečí, lidi nedodržují rozestupy ve frontách a vůbec nějak, mi příjde, že to berou na lehkou váku :-x

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 20. března 2020 v 16:28 | Reagovat

Já zrovna včera šila nostalgické roušky z povlaku na polštář, do kterého slintaly minimálně tři generace naší rodiny...
A všechny tři tyhle generace už je nosí. Sláva. :-)

3 necrosis necrosis | E-mail | Web | 20. března 2020 v 19:27 | Reagovat

Holt si musíme pomoct, když se roušek nedostává. V tomto obdivuji přizpůsobivost českého národa. Neumím si představit jiný národ, že by se v takové situaci takto spojil a svépomocí si během pár dní obstaral roušky pro všechny.

4 Tess Tess | Web | 20. března 2020 v 21:05 | Reagovat

Je smutné, že něco, co měl zajistit stát si obstarávají občané sami...A ještě smutnější je, když pak v televizi zahlásí, že za nedostatek ochranných prostředků si nemocnice mohou samy.
Smekám před všemi, co pomáhají a šijí roušky! Já bych neušila absolutně nic.

5 slunecnyden slunecnyden | Web | 23. března 2020 v 18:40 | Reagovat

To je hezké a milé. Moc obdivuji všechny, kteří takto šijí pro druhé.

6 Petr Petr | E-mail | Web | 24. března 2020 v 9:34 | Reagovat

No... ehm... situace zpočátku, než nám ušila roušky sestry kamarádka, došla tak daleko, že jsem si musel jednu ušít sám. Jako nikam ji nebudu zveřejňovat, protože prostě NENÍ zveřejnění hodná, ale funguje, tak co. Já sám se klaním před lidmi, kteří šijí roušky pro ostatní ve velkém, protože já tu svoji šil asi dvě hodiny :-D
Bez stroje, samozřejmě, protože ten jsem v životě maximálně tak viděl. co je ale pozitivní, tak mě to šití všude okolo přivedlo k tomu, že si ten šicí stroj (až nebudou všude vyprodané) pořídím a naučím se to. Přece to nemůže být tak těžké... že jo? :-?

7 Antea Antea | Web | 24. března 2020 v 10:21 | Reagovat

Já si včera spíchla roušku za 10 minut ze starého trička. Potřebovala jsem jít ven, ideálně hned, tak jsem si pospíšila... :)

8 helmii helmii | Web | 24. března 2020 v 16:36 | Reagovat

Obdivuju všechny, kterým to jde. Mě náš stroj prostě nemá rád a většinou se mi po pár minutách zlomí jehla nebo zasukuje nit. Návod od něj nemáme, mamka je v práci... :-D holt jsem šicí nešika

9 jsemucitelka jsemucitelka | Web | 24. března 2020 v 17:44 | Reagovat

Ano, je to velká oběť, ale je opravdu krásné, jak se spousta lidí dokázala takto zase spojit. :)

10 supice supice | E-mail | Web | 24. března 2020 v 18:18 | Reagovat

Roušková solidarita je krásný důkaz dobroty v lidech. Je tichá, ale je tam♥:)

11 necrosis necrosis | E-mail | Web | 24. března 2020 v 18:33 | Reagovat

I to málo se počítá :)

12 Mirjam Mirjam | Web | 26. března 2020 v 9:17 | Reagovat

Dostala jsem 2 roušky. Jednu originál na jedno použití. Chtěla jsem ji sterilovat. Namočila do horké vody a zkusila vyžehlit, jak někde říkali - stupně podle materiálu. Tak jsem si řekla přes bavlný kapesník - to mohu nechat na bavlnu. Ejhle. Objevily se díry a rouška se přilepila. NEŽEHLETE (možná na syntetiku a přes kapesník - nemám vyzkoušeno).
Takže jsem také takový šicí a praktický nešika. :D

13 Mirjam Mirjam | Web | 26. března 2020 v 9:18 | Reagovat

Přišila jsem v ruce na ni netkanou textilii. Má gumičky, látku a je tedy plně funkční. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama