Odstíny mého muže

19. října 2018 v 11:50 | Život na prášky |  ZAMYŠLENÍ nad tématem týdne
Současné téma týdne evokuje (nejspíš úmyslně) svého času oblíbený tlustý šedočerný tajemný řídce psaný román a podle něj natočené filmy, které mívaly v kině premiéru na Valentýna.

S manželem Valentýna každoročně intenzivně slavíme, protože má tentýž den narozeniny. Když zajdeme do restaurace, automaticky nám číšník rozsvítí svíčku na stole, nabídne sekt s jahodou a já mám pocit, že se tak spiklenecky tváří, jakože jsme ti romanticky zamilovaní.

Před lety jsme se chystali v podvečer zajít do kina, kde jsme už dlouho nebyli, a poté na večeři. Jiný film, než Padesáti odstínů šedi, ten den snad ani nepromítali. Byla jsem dopředu koupit lístky a bylo mi trochu trapné, že jdeme na film z červené knihovny, tak jsem prodavači řekla, že chci lístky na čtrnáctého večer a ani nepadl název toho filmu. Fakt jsme nečekali, že by tam mělo být něco šokujícího, nebo drsného. Mnohem zajímavější věci jsme zažívali doma nebo se známými (asi kromě letu soukromým letadlem), ale byli jsme oba zvědaví. Rozhodně jsem nenutila chudáka chlapa, aby se mnou šel na holčičí film, jak to možná jinde bylo


Už dlouho jsme se taky bavili o tom, že si mám nechat udělat piercing nebo tetování. Že mi to manžel jako dá za úkol, půjde se mnou a bude se dívat, jak trpím kvůli němu bolestí. Rozhodla jsem se pro tetování podbřišku a domluvila to právě na toho Valentýna dopoledne. On schválil motiv, ale už nebyl tak nadšený, jako dřív. Jen přitakával, že půjde se mnou a říkal, že mě obdivuje a sám by do toho nešel. Když jsem si lehla a tatérka se pustila do práce, seděl vedle mě, držel mě za ruku a žertoval, že je to, jako by byl u porodu. Pak ale zmlkl, zbledl, jenom prohlásil, že je mu špatně a sesunul se ze židle tak nešikovně, že se praštil do hlavy o nějakou komodu a zůstal ležet na zemi obličejem dolů a s hlavou pod tou skříní. Chvíli se nehýbal, pak začal chrápat a probíral se. Já jsem se hrozně lekla a nevěděla, jestli se hystericky směju, nebo brečím, sedla jsem si a volala na něj jménem. Tatérka vypla jehly a šla ho křísit, vytáhla ho zpod skříně, omývala mu obličej a on se zmateně ptal, co se děje. Měl červený flek na čele, bouli vzadu na hlavě a rozbité brýle. Vypadal, jako by se porval. Přesunul se na gauč, kde si lehl s nohama nahoru, ale pořád mu bylo blbě. Každou chvíli jsem se ho ptala: "Jsi v pořádku?" a on odpovídal: "Jo, ještě žiju". Přetrpěla jsem to tetování a šli jsme se posilnit obědem. Pak už jsme si z toho dělali srandu.

Film nás oba bavil. Jasně, že to byla romantika s dostatkem erotických scén, aby bylo na co se dívat, ale chápeme zálibu pana Greye, líbilo se nám, jak trpělivě zasvěcuje Annu a ta jeho herna byla taky fajn. U večeře při svíčce s vínem a zákuskem jsme si povídali o uplynulém dni. Manžel říkal, jak mu v práci nebudou věřit, že se neporval a já jsem se divila, že můj silný chlap, který holýma rukama vytrhne strom ze země nebo zvedne zadek menšího auta, omdlí při pohledu na mě v bolestech a líbí se mu milostný příběh v kině.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 realistkadneska realistkadneska | 19. října 2018 v 12:37 | Reagovat

tak jsem ráda, že se někomu film taky líbil a k tatérovi půjdu raději sama :-)

2 Platan Platan | E-mail | Web | 20. října 2018 v 13:47 | Reagovat

Roztomilé ako sa chlapská tvrdohlavosť vie ukázať v reálnom živote. Ešte že si neublížil pri zosúvaní sa :-D

3 Sacharin Sacharin | E-mail | Web | 22. října 2018 v 7:44 | Reagovat

Zařazuji do výběru, úplně jsem tu scénu u tatérky viděla. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama