Zbloudilý sen

10. září 2018 v 17:50 | Život na prášky |  ZAMYŠLENÍ nad tématem týdne
Tak jsem ho našla. Příspěvek do blogu, který jsem nezodpovědně psala v práci, posílala pracovním e-mailem na svůj vlastní a hrozila se, že si ho přečetli ajťáci. Myslíte, že se pobavili? (viz můj Zodpovědný blog)

Vůbec nevím, jestli se mi podaří ten se popsat. Nejde totiž úplně o to, co se v něm dělo, jako o to, jak jsem se cítila. Vtipy asi nebudou ve skutečnosti vtipné, ale já jsem se bavila, byla jsem jako rozpustilá holka (a teď nevím, jestli zase, nebo konečně, protože jsem taková nikdy doopravdy nebyla).

Šli jsme tři - já, kamarád (nevím, kdo konkrétně) a ještě jedna žena nějakou chodbou (asi školní) k proskleným dveřím tělocvičny, kde nás měla čekat nějaká zábavná akce, na kterou jsme se těšili. Spíš než sportovní záležitost to asi bylo setkání většího počtu lidí. Já jsem byla oblečená takzvaně slušně (úzkou sukni po kolena, nižší kozačky na vysokém podpatku, nějakou halenku), určitě jsem si dala záležet, aby mi to slušelo. Cestou jsme vtipkovali, smáli se a kamarád mě za chůze samozřejmě (ačkoli to nikdy dřív neudělal) chytl kolem boků a přivinul víc k sobě. Nebylo to nepříjemné, tak jsem ho nechala. Na vysvětlenou: nemám kamarády, se kterými bych někam sama šla, a kteří by si dovolili mě jen tak obejmout. Spíš jsou tu známí, nebo manželé kamarádek a výjimečně bych se mohla cítit takhle uvolněně na nějaké zábavě pozdě v noci a mírně opilá. Nikdy za bílého dne a před svědkem nebo svědky. Tou třetí s námi byla žena asi stejně stará jako já, kterou jsem znala jen zběžně a kladla mi otázky a dělala si poznámky k nějakému svému dotazníku, který se asi chystala předložit všem účastníkům té akce.

Když jsme přišli až ke dveřím, překvapeně jsme zjistili, že je celá tělocvična plná písku, jako připravená na plážový volejbal. To nás ale spíš pobavilo a vešli jsme dovnitř a jali se brodit těžkým pískem, což zrovna mně šlo v podpatcích zvlášť obtížně. Po několika krocích jsem se smíchem naoko vyčerpaně padla na znak do měkké závěje písku. Kamarád těsně vedle mě, až mě málem zalehl, ale to nám nijak nebránilo v zodpovídání zvídavých otázek tazatelky, která se uvelebila kousek od nás. "Kolik utratíte za kosmetiku?" ptala se. Mně přišlo hrozně vtipné říct, že mnohem víc utrácím za čistírnu, když se tahle pravidelně válím ve svátečním oblečení v písku. Pak se ptala: "Holíte se?" Po krátkém zaváhání, jestli ta otázka patřila mně, jsem řekla, že si nejsem jistá, do jakých podrobností mám zacházet a že nevím, co se vlastně poslední dobou nosí, takže bych se nerada znemožnila. Vyvolalo to salvu smíchu od ní i kamaráda.


Pak kamarád vytáhl broskev, nabídl mi ji a sám taky začal jednu jíst. Byla výborná a šťavnatá a brzy jsem od ní měla ulepenou pusu a prsty. Vůbec mi to nevadilo, ani to, že se na mě kamarád s úsměvem dívá, jak si prsty olizuju. Usmála jsem se taky a na oplátku sledovala jeho. S klidným svědomím jsem se mu dívala do pobavených očí, na ústa a prsty, kterými jedl tu broskev a myslím, že mi pohled zabloudil i k přezce jeho opasku na džínách a trochu níž. Všiml si toho a ještě víc se usmál. Pak už si před zvoněním budíku pamatuju jenom to, že jsem mu já dala takovou kamarádskou pusu (na rty, ale krátkou). Nechtělo se mi probudit a skoro násilím jsem si dál představovala, že si navzájem olízneme prsty od ovocné šťávy a pak se budeme vášnivě líbat, ale to už do toho původního snu nepatří. Byl příjemný tak, jak skončil a nedopadl. Mně totiž v něm bylo dobře, jako už dlouho ne.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 B. R. B. R. | E-mail | Web | 10. září 2018 v 21:30 | Reagovat

Tak hlavně, že ses cítila dobře, ty sny jsou občas prostě třeba:-) p. S. : jsem ráda, žes článek nakonec našla :-)

2 Lucky Lady. Lucky Lady. | Web | 14. září 2018 v 13:04 | Reagovat

Ja strašne milujem takéto super sny, keď sa mi snívajú. A potom keď sa zobudím mi je niekedy ľúto, že to už skončilo, a že to nie je realita. :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama