Lovec cizích prohřešků

31. srpna 2018 v 16:34 | Život na prášky |  ZAMYŠLENÍ nad tématem týdne
Vyžívám se v lovu pravopisných, gramatických, nebo stylistických chyb. Není to náročný lov, kořist se hemží všude na dosah. V propagačních materiálech, na cedulích, v článcích na internetu, dokonce i v knihách. Do internetových diskuzí se raději ani nepouštím, tam je úlovek vždy jistý, ale tak snadný, že z něj ani nemám žádnou radost. Nemám zapotřebí autora chyby upozorňovat a kárat, ale se svým zjištěním se někdy podělím s blízkými. Rozohním se, chci o daném prohřešku diskutovat a dokazovat sobě i ostatním, že já bych se takové chyby nikdy nedopustila.

Nevystudovala jsem češtinu, jen ji mám ráda a dráždí mě, když někde zaznamenám evidentní chybu. Je to moje mateřština, jazyk, ve kterém se odehrávají všechny moje myšlenky a proudy samomluvy, takže téměř nepřetržitě vybrušuji to, co chci vyjádřit, až téměř k dokonalosti.

Uvedu pár příkladů toho, nad čím se pozastavuji:

Na toaletách v IKEA mají u splachovadla nápis: Šetři se mnou. Šetří se něčím (vodou, penězi, slovy). Představuji si, jak mohu bok po boku s vodou společně šetřit čímkoliv. Tento slogan může mít v reklamě leda tak spořitelna.

Deštníky odkládejte zde. Tento nápis bývá vytištěný na papíře A4 přilepený izolepou někde na úřadě nebo v obchodě na stěně poblíž kyblíku k odkládání deštníků. Zdá se, že někdo se až příliš snažil být spisovný. Místo přirozeně znějícího sem ("To přece nemůže být správně, když se to tak normálně říká") použili kostrbaté zde, které připomíná, jak se ve škole hlásí prezence. ("Novák!" "Zde!") Přitom Odkládejte je zde, by znamenalo, že máte stát na určeném místě a tam trvale odkládat jeden deštník za druhým. Správně by mohlo být: Zde je místo k odkládání deštníků. Ale přicházím-li někam a potřebuji odložit deštník, na otázku: "Kam s ním?" očekávám odpověď: "Sem."

V překladu nejmenované úspěšné tlusté knihy se vyskytovaly podobné perly jako: Věnoval jí jeden ze svých jsem-král-světa-úsměvů. Vážně máte pocit, že to je česky?

Uviděl otce matku v Evy outfitu. Poslední příklad jsem vymyslela sama. Mám občas problém pochopit smysl věty, když autor odmítá nebo neumí používat přivlastňovací jména. Vy byste tomu rozuměli? Uviděl otcovu matku - čili babičku - nahou.

Netvrdím, že mluvím a píšu vždy správně. Kdybyste si pročetli mé blogy, jistě najdete spoustu překlepů, chybějících, nebo přebývajících čárek, mezer na místech, kde nemají co dělat, nespisovných moravismů, i vyloženě školáckých chyb, kterých jsem se dopustila z nepozornosti, nebo proto, že daný pravopisný jev neovládám dosud dokonale (asi jsem tehdy chyběla ve škole). Ale snažím se psát, jak dovedu nejlépe, a nebudu na případnou kritiku reagovat protiútokem. "Copak jsme ve škole? Přestaňte mě buzerovat, obsah je pro mě důležitější, než forma. No tak jsem to potřebovala napsat v rychlosti, dokud držím myšlenku, vy si vždycky všechno po sobě pečlivě přečtete?" Případně: "Jsem dysgrafik a dyslektik, tak na to berte ohledy".


Jak bych ale reagovala, kdybych se setkala s jiným lovcem prohřešků? Kdyby se někdo pohoršoval třeba nad způsobem, jak jím v restauraci? Kdyby mi vytkl, že jsem uchopila sklenici špatně, ne za stopku, že jsem si neutřela ústa ubrouskem, než jsem se napila a podobně.

Odkojená plastovými oslizlými a páchnoucími podnosy, na nichž jsme si ve školní jídelně odnášeli ke stolu s igelitovým ubrusem na otlučených talířích polévku MNV (magi, nudle, voda) a hlavní chod UHO (univerzální hnědá omáčka), pojídali to pomocí pokrouceného hliníkového příboru a za strašného hluku a spěchu tu hmotu nelibé chuti a zápachu do sebe naházeli, nebo vynalezli způsob, jak se zbavit jídla z talíře, aniž bychom ho museli sníst, a prošli kontrolou u okýnka, prostě neovládám etiketu stolování, i když jsem si o ní několikrát četla. Zdá se mi to nepřirozené, a tak držím vidličku mezi prsty jako propisku a hroty nahoru na ni jak na lžíci bagru nabírám jídlo, občas se zapomenu a olíznu lžičku po zamíchání kávy. A kdyby mě na to někdo upozornil, asi ho pošlu do dža (pryč). Ohradila bych se: "Nechte mě v klidu najíst, mám hlad a takhle mi to vyhovuje a stačí, copak stolujeme u anglické královny? Buďte rád, že jím aspoň celým příborem, doma jím lžící, nebo rukama a přitom ještě ťukám do klávesnice počítače. Vína si loknu rovnou z petky a na Vás, Špačku, nejsem zvědavá."

Všechny ty chyby ostatních, keré nás tak rozčilují, se týkají hlavně nás samotných. Je to náš problém, že nás tak dráždí, asi si nejsme sebou zcela jistí a potřebujeme si někde dokazovat, že máme navrch. Ale nevyžádanými radami a upozorňováním na ně nedosáhneme ničeho pozitivního. Dotčený se bude bránit, jako by mu někdo šlápl na kuří oko. Není lepší být k chybám ostatních, i k těm svým, shovívavý? Nikdo přece není dokonalý.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 2. září 2018 v 23:52 | Reagovat

Fakt dobrý.. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama