Duben 2018

Flirt v lázních

25. dubna 2018 v 19:36 | Život na prášky |  ZAMYŠLENÍ nad tématem týdne
Jsem v lázních se svou malou dcerkou. Na měsíc. Je nás tu asi deset maminek s dětmi a poněkud netradičně i dva tatínci. Ženské jsme zvyklé starat se o děti a ve volném čase chodit na kafíčko, zákusek, zmrzlinu a na hřiště. A přitom kecat o ženských věcećh.

Ale s těma chlapama si tu přidadám jak jedna z hejna slípek, kde jsou jen dva kohouti. Oni dva nijak nesoupeří, ale my se snažíme všemožně zapůsobit. Zvlášt na jednoho z nich. Ten druhý je spíš nesmělý a dá se s ním normálně mluvit. Před tím druhým se nahlas smějeme, vedeme dvojsmyslné řeči a tak. On mívá vtipné poznámky. Občas se cítím trapně, že je ta snaha moc nápadná a spíš bych se ho měla stranit.

To by si ale nesměl oblíbit moji dcerku. Nebo ona jeho. Je taková ta "dětská koketa", co se dokáže na každého usmát okouzlujícím úsměvem a on ji za to krmí bonbóny, povídá si s ní a vozí ji v kočárku, do kopce, když už nemůže na procházce jít. Včera spolu blbli, ona se nechala lechtat, lehla si na záda, sundala ponožky, nožičky zvedla vzhůru a on ji šimral na chodidlech svým strništěm.

Se svým tatínkem taky takhle blbne a řehtá se na celé kolo, ale s cizím chlapem (známe se týden) mi to připadá divné. Nepodezírám ho z nějakých nemravných myšlenek vůči ní, taky tu má syna a moje dcerka fakt působí spokojeně a nadšeně.

Spíš jí tu intenzivní pozornost a tělesný kontakt s chlapem závidím, protože mi už dost chybí. Napadá mě jenom jedna otázka, kdo s kým flirtuje, kdo koho "balí"?

Ona jeho? (Evidentně - pak bych se od ní měla učit, s jakou samozřejmostí a bez obav si dělá, co se jí líbí.)
On ji? (Prostě si užívá srandy s malým dítětem - nejspíš.)
On přes ni mě? (Na to si fakt málo věřím, abych to tak brala. Bojím se, že kdybych něco naznačila, odbude mě, že o mě zájem nemá.)
Já přes ni jeho? (Nabízí se to, ale fakt to neumím.)

Tak co, poradíte mi?

Kolik mám lajků?

23. dubna 2018 v 21:48 | Život na prášky |  ZAMYŠLENÍ nad tématem týdne
Nechci, aby tento článek působil jako další z mnoha pohoršování se nad mladou generací, která propadla povrchnosti sociálních médií.

Protože jsem jí propadla já sama. A už nejsem (úplně) mladá.Potvrzuje to skutečnost, že píšu o facebooku, který v současnosti využívají nejvíce lidé kolem čtyřicítky,čili "střední generace" , kteří se konzervativně drží něčeho, co pochopili, vyhovuje jim a nebudou se přece cpát mezi mladé někam jinam.

Takže: Nejdůležitější otázka je pro mě je: "Kolik mám lajků?"
Na jejich počtu závisí moje momentální rozpoložení, ale také dlouhodobá nálada. Vzhledem k tomu, že trvám na tom, že všechny své facebookové přátele znám (nebo jsme příbuzní), mám jich asi sedmadvacet. Každý jiný normální uživatel facebooku jich má aspoň čtyřikrát tolik.

A v této situaci já každý den předstoupím před kouzelné zrcadlo a ptám se: "Kdo je v zemi zdejší nejhezčí a nejkrásnější?" (Čili: Kolik mám lajků?) Přitom zveřejňuju jednou za uherský rok fotku některého ze svých dětí. (Jedné z mála oblastí svého života, kde cítím, že jsem měla úspěch. Buď to jsou fotky či výroky mého nadaného syna, nebo mé roztomilé dcerky.) A většinou se spokojím s pěti či šesti zvednutými palci a jedním komentářem: "Jé, to je hezké." No, spokojím. Co jiného mám dělat.

A pak vytvořím nějaký příspěvek sama. Svůj názor, "duševní výtvor" pro pobavení nebo zamyšlení a nastane ticho po pěšině. V záplavách jiných příspěvků ten můj zanikne, Nebo je i vlastní sestře blbé mi napsat: "To je ale kravina". Cítím se jak naprostá nula.

Jěště že tady na blogu (taky to ale není žádná sláva) aspoň pár lidí napíše: "Je to fajn."

Makarony

16. dubna 2018 v 19:44 | Život na prášky |  TEXTY a překlady písní

Když zavřu oči při poslechu oblíbené hudby, občas mě napadne nějaká blbost. Pak je musím otevřít a tu blbost si zapsat.



Proč proboha jsem si zas dala makarony?

Dneska procházím pobřežím kocoviny.

Snad, že jsem k tomu zvládla i celý lístek vinný,

NÉÉ makarony!

2x



Potkala jsem včera Makarona,

chlubil se, že je s ním děsná psina,

jelikož mě pozval na večeři,

řekla jsem mu, že se hrozně těším.



Od pohledu sympatický chlapec,

že jsem radši nezalezla za pec!

Blbé kecy toho Makarona

by nepřebily hektolitry vína.



Proč proboha jsem si zas dala makarony?

Dneska procházím pobřežím kocoviny.

Snad, že jsem k tomu zvládla i celý lístek vinný,

NÉÉ makarony!

2x



Makaroni, Makaroni, Makaroni,

podlehla jsem stejně jako vloni.

Makarony, makarony, makarony,

proč na talíři tak nádherně voní?



Proč proboha jsem si zas dala makarony?

Dneska procházím pobřežím kocoviny.

Snad, že jsem k tomu zvládla i celý lístek vinný,

NÉÉ makarony!

2x



Vyfikla jsem se podle svého vkusu,

ve svém věku jsem pořád ještě v kurzu,

evidentně to zcela nepochopil

a u mě rozhodně nepochodil.



Doufala jsem že nám spolu bude prima,

chovala jsem se s však skoro jako dáma,

s rajčatovým sósem za ušima,

spala jsem celou noc doma sama.





Proč proboha jsem si zas dala makarony?

Dneska procházím pobřežím kocoviny.

Snad, že jsem k tomu zvládla i celý lístek vinný,

NÉÉ makarony!

2x

SOS (překlad)

5. dubna 2018 v 19:03 | Život na prášky |  TEXTY a překlady písní
Byl to krok správným směrem, když jsem Tě tehdy nechala jít?


Měli jsme lásku dát
do nálezů a ztrát.
Chtěla jsem být ti blíž,
mé nářky neslyšíš.

K čemu je vůbec loučení?
Snad někdy pochopím.
Bylo to nádherné
Jen neříkej, že ne.

Pýchu svou vzdávám, volám, křičím, mávám, SOS.
Náhle se vracíš, záchranný kruh házíš, SOS.
Jak mám žít,
když jsem tě nechala odejít?
Jak s tím žít,
jak se z výčitek svých nezbláznit?

Zdáš se tak vzdálený,
přesto tě blízko mám.
Dáváš mi sílu hrát, když často prohrávám.

Osudu svého dál se ptám,
Proč jsi nám lásku vzal?
Bylo to báječné,
na co se trápit dál?

Pýchu svou vzdávám, volám, křičím, mávám, SOS.
Náhle se vracíš, záchranný kruh házíš, SOS.
Jak mám žít,
když jsem tě nechala odejít?
Jak s tím žít,
jak se z výčitek svých nezbláznit?