Pomaturitní sraz

14. března 2018 v 11:55 | Život na prášky |  ZAMYŠLENÍ nad tématem týdne
Letošní rok končící osmičkou mě přiměl zavzpomínat na gymnaziální léta. Uplynulo už dvacet let od maturity. Hrůza. Připadám si v mnohém stejná jako tehdy (jako stejně mladá) a je mi už dvojnásobek let, než mi tehdy bylo. V mnoha věcech jsem se ale změnila. Až poslední dobou si uvědomuju, že moje vzpomínky na gympl a spolužáky mohou být hodně zkreslené mým tehdejším prožíváním.

Tehdy jsem byla zamindrákovaná, uzavřená, a přesvědčená, že jsem ošklivá a nikdo mě nemá rád. Měla jsem pár kamarádek, ale ani mezi ně jsem úplně nezapadla a jednu, která mi byla nejbližší, protože byla snad ještě větší mimoň, než já, jsem v následujících letech po maturitě při náhodném setkání na ulici málem nepoznávala. Nevím přesně, co se jí stalo, ale přestala s námi komunikovat úplně a já se bojím po tom nějak pátrat.

Většinu času na gymplu jsem seděla se sklopeným zrakem ve své lavici, s nikým moc nemluvila, styděla se a občas se vtírala k partě čtyř kluků, kteří se mi líbili (ani ne vzhledem, ale tím, jak byli vtipní). Vyhledávala jsem příležitosti, jak ty jejich vtípky (někdy na mou osobu) odpálkovat. Úspěch jsem občas zaznamenala se sebeironickými nebo jakoby drzými průpovídkami. Co jiného, než časem vybroušený smysl pro sebeironii ošklivé holce zůstává, že?

Teď jsem se začala docela těšit. Vlezla jsem na stránky www.spoluzaci.cz a tam nic. Ticho po pěšině. To si vážně nikdo nevšiml, co je za rok? Napsala jsem vzkaz s poznámkou, že si snad nevezmou na svědomí, aby sraz organizovala třídní outsiderka. A pár spolužáků se ozvalo. Samozřejmě,že nikdo neodpověděl ve stylu: "No, to bys tomu dala! Opovaž se!" nebo: "Neotravuj, poradíme si bez tebe." Ale celkem potěšeni návrhem psali, že se rádi zúčastní, když něco domluvím. Jeden (z těch čtyř) mě zase rozesmál hláškou, že jsem nebyla žádná outsiderka, ale pro ně ikona.

Když jsem se přestala smát, napadlo mě, že jsem se celou dobu trápila tím, že se nikomu nelíbím. Představovala jsem si, jak bych chtěla vidět ostatním do hlavy, jestli se tam aspoň na chvilinku nemihne myšlenka, že ta Iva je docela fajn holka. A tak jsem se přesvědčovala, že je to hrozná blbost, až jsem si skoro nevšimla, že se se mnou přece bavili a občas smáli těm našim vtípkům a že mi to na třídních fotkách docela slušelo (rozhodně tam nevypadám tak nemožně, nebo hůř, než ostatní, jak jsem si tehdy myslela). A že i ti kluci, když nevypadali zrovna jako Jágr (moment, ten tehdy taky ještě vypadal blbě), si mohli myslet, že vtípky jsou jedna z mála věcí, které jim pomohou uspět u holek.

Plánuju si, jak si před srazem dám záležet na tom, jak se obleču a upravím, aby ostatní z té změny, která se stala "padli na zadek". Oproti dřívějším špinavě blond a spíš krátkým vlasům mám teď rezavé a dlouhé, oblékám se taky dost jinak, než do triček a barevných džín, takže sukně a podpatky nosím běžně a ne jen, když chci někoho uchvátit. Musím si ale dát pozor, abych to s tou snahou okouzlit moc okatě nepřehnala, že bych třeba do nějaké pivnice dorazila ve velké večerní, nebo že bych si špatně spočítala nutnou dobu rekonvalescence po zkrášlujícím zákroku a můj bezchybný vzhled by kazily drobné modřinky :)

Nakonec chci hlavně dát ostatním najevo, že jsem konečně se sebou docela spokojená a budu ráda, pokud jsou se svým životem spokojení i ostatní a můžeme si o tom popovídat. A ti nespokojení asi bohužel (nebo bohudík) prostě nepřijdou.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 14. března 2018 v 16:13 | Reagovat

Každý od maturity dospěje a posune se dál :-)

2 Tea Tea | E-mail | Web | 18. března 2018 v 22:47 | Reagovat

Ještě mi chybí 17 let do doby kdy to bude taky 20 let od maturity :D Ale ať se večírek aneb sraz vydaří a Vy všechny ohromíte :) Taky jsem si vždycky představovala po záklace..počkejte za 10 let jak se změním..no od základky to za chvíli bude 9 let :-? Dávám článek na Téma-Týdne :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama