Březen 2018

Come to me Iam woman (překlad)

30. března 2018 v 18:39 | Život na prášky |  TEXTY a překlady písní
Možná se snažím být emancipovaná žena, ale tahle píseň mě dojímá...




Pojď sem blíž, za svou ženou,
strádání zvládnem snáz.
Náručí láskyplnou
chráním nás jako hráz.

Já mám sílu zázračnou,
za ruku tě můžu vést,
jsem tvůj dobrý přítel, lásko, já tě znám.

Se mnou máš síly víc,
spolu to snáze zvládnem,
miláčku, jen se drž,
vím, jak tě chránit mám,
nemusíš být na to sám.

Pojď sem blíž, za svou ženou,
léčím tvá trápení,
v náruči láskyplné
můžeš snít bez ptaní.

Dám ti z lásky přístřeší,
kde před deštěm se můžeš skrýt,
dovol mi a já zbavím tě starostí.

Se mnou máš síly víc,
spolu to snáze zvládnem,
kdykoli se cítíš sám
nabízím přátelství,
pojď, půjdem blíž ke štěstí.

se svou ženou…

Dancing queen (překlad)

30. března 2018 v 14:58 | Život na prášky |  TEXTY a překlady písní

Úžasná, báječná,
působíš bláznivě svá.
Dík hudbě můžeš být
vášnivou taneční královnou.

Sotva se večer zešeří,
uvažuješ zas kam dnes jít.
Někam kde hudba víří,
kde boky rozvlníš
a závrať způsobíš.

Hudbou a rytmem zmámená,
když tančíš, jsi tak nádherná.
Krev ti bouřlivě proudí,
žene se do tváří,
jedna noc nestačí,
přichází šílenství.

Jsi víla kouzelná, mámivá,
lehce bláznivá.
Zdáš se být troufalá
na svých sedmnáct.

Úžasná, báječná,
zůstáváš bezchybně svá.
Dík hudbě můžeš být
vášnivou taneční královnou.

Koho dnes na lep nachytáš?
U koho vášeň rozdmýcháš?
Potom ho necháš sálat,
ohledy nemíváš,
neměl to vážně brát.
Chtěla sis jen tak hrát.

Jsi víla kouzelná, mámivá,
lehce bláznivá.
Zdáš se být troufalá
na svých sedmnáct.

Dřív snad král úchvatný
po jednom setkání s ní
stává se najednou
obětí docela bezbrannou.

Začal si s královnou…

Schůzka s ALE

27. března 2018 v 20:47 | Život na prášky |  ZAMYŠLENÍ nad tématem týdne
Proč je tak těžké říct: "promiň, ale nechci tě, nelíbíš se mi", nebo: "chci se seznámit, ale ty nejsi ten pravý (ta pravá)" ? Zdá se, že nejsem sama, kdo s tím má potíže.

Před několika lety jsem se po rozchodu s přítelem chtěla znovu s někým seznámit, a protože jsem docela nesmělá a neumím normálně navazovat kontakty s muži, zkoušela jsem to přes inzeráty na netu. Psát si s někým mi nečiní problémy, ale osobně je to horší.

Po několika trapných schůzkách, kdy jsem skoro nepromluvila, klopila oči a protějšek jenom vzdychl: "Ježíš, ty se tak stydíš?" a na odchodu prohodil : "Tak se ozvi, jestli budeš chtít", jsem odpověděla na rozumně znějící nabídku, že na první pohled sympaťák "hledá štíhlou holku na výlet do hor". Hory mám ráda jak v létě, tak v zimě, uvidíme.

Ale, opět nic moc. Nelíbil se mi, moc se chlubil, byl o dost starší než já a trochu podivín. Vypili jsme kafe, na rozloučenou ještě řekl, že jen co zjistí, jaké je na horách počasí, dá vědět a vyrazíme, a rozešli jsme se. Ani jsem nečekala, že by se ozval.

Taky že ne, ale za dva dny byl na stejném místě inzerát téměř stejného znění: "Hledám HUBENOU holku na výlet do hor".

První pusa

15. března 2018 v 20:33 | Život na prášky |  ZAMYŠLENÍ nad tématem týdne
Je to už hrozně dávno, co jsem dostala první (dospěláckou) pusu. Ono ani těch dětských moc nebylo, protože jsem se jako malá hrozně styděla a byla bych schopná extrémních výkonů (zvlášť sprinterských a zápasnických), kdyby se nějaký kluk pokusil vlepit mi pusu. (fuj!) Naštěstí moc kluků k úhoně nepřišlo, protože se až tak o pusu ode mě nesnažili :)

A tak ta první pusa přišla dost pozdě a zcela neromanticky. Bylo mi už skoro 21 let a dosud jsem byla nepolíbená. Zpívala jsem si pro sebe ze srandy upravenou písničku "lásko má, jsi jediná ve dvaceti nevinná".

Jednou byl u nás na nečekané návštěvě otcův kamarád. Zdržel se dlouho do večera, tak jsem mu nachystala spaní v pokoji pro hosty. Pili jsme všichni tři slivovici, já jsem zdatně držela s chlapama tempo, host se mnou tančil ploužák v obýváku a tatínek se na na nás díval z kuchyně, připadalo mi to dost trapné, ale moc jsem se nebránila. Asi v jedenáct, už poněkud unaven, šel tatínek spát. Já jsem hostovi nabízela, ať jde (sám) spát taky do připraveného pokoje, ale on chtěl jít buď se mnou do mého pokoje, nebo zůstat, kde jsme byli. Tak jsme ještě zůstali a pili.

Bylo mi zima a nenapadlo mě nic lepšího, než se v letních puntíkovaných šatech ležíc na gauči přikrývat bundou. Pomalu jsme usínali každý na svém gauči, já jsem ležela nohama směrem k jeho hlavě. Najednou mě pohladil po lýtku. Neucukla jsem a tak mě pevněji chytil za kotník, přitáhl si mou nohu k ústům a začal mi cucat prsty u nohou. Bylo to příjemné, i když jsem se styděla a nevěděla, proč to dělá. Pak vstal, šel ke mně a jeho ruka stoupala po mé noze vzhůru na koleno a stehno, odkryl bundu, zajel mi pod sukni a kalhotky a udiveně zašeptal: "Ty jsi úplně mokrá". Navrhoval ať jdeme nahoru, vypadalo to, že spolu. Odmítla jsem a jako malá holka se choulila na gauči a zakrývala se bundou . "Když mně je zima, zahřej mě", řekl a oslovil mě zdrobnělinou mého jména. Jako by to mohlo nějak pomoct, vstala jsem a políbili jsme se. Pro mě první dlouhý vlhký polibek. Překvapivě přirozený a příjemný. Pak jsem asi utekla na záchod ( ne, že by mi bylo špatně, ale styděla jsem se). Když jsem se vrátila, spal. Přikryla jsem ho dekou, zhasla a šla si lehnout do svého pokoje.

Ráno, když jsem chystala snídani a otec byl v koupelně, mě zezadu objal a pošeptal, že děkuje za deku na přikrytí. Později navrhl, že na to raději zapomeneme a já se tvářila, že nevím, o čem mluví.

Další "první pusy" a všechny následující už byly mnohem romantičtější :)

Pomaturitní sraz

14. března 2018 v 11:55 | Život na prášky |  ZAMYŠLENÍ nad tématem týdne
Letošní rok končící osmičkou mě přiměl zavzpomínat na gymnaziální léta. Uplynulo už dvacet let od maturity. Hrůza. Připadám si v mnohém stejná jako tehdy (jako stejně mladá) a je mi už dvojnásobek let, než mi tehdy bylo. V mnoha věcech jsem se ale změnila. Až poslední dobou si uvědomuju, že moje vzpomínky na gympl a spolužáky mohou být hodně zkreslené mým tehdejším prožíváním.

Tehdy jsem byla zamindrákovaná, uzavřená, a přesvědčená, že jsem ošklivá a nikdo mě nemá rád. Měla jsem pár kamarádek, ale ani mezi ně jsem úplně nezapadla a jednu, která mi byla nejbližší, protože byla snad ještě větší mimoň, než já, jsem v následujících letech po maturitě při náhodném setkání na ulici málem nepoznávala. Nevím přesně, co se jí stalo, ale přestala s námi komunikovat úplně a já se bojím po tom nějak pátrat.

Většinu času na gymplu jsem seděla se sklopeným zrakem ve své lavici, s nikým moc nemluvila, styděla se a občas se vtírala k partě čtyř kluků, kteří se mi líbili (ani ne vzhledem, ale tím, jak byli vtipní). Vyhledávala jsem příležitosti, jak ty jejich vtípky (někdy na mou osobu) odpálkovat. Úspěch jsem občas zaznamenala se sebeironickými nebo jakoby drzými průpovídkami. Co jiného, než časem vybroušený smysl pro sebeironii ošklivé holce zůstává, že?

Teď jsem se začala docela těšit. Vlezla jsem na stránky www.spoluzaci.cz a tam nic. Ticho po pěšině. To si vážně nikdo nevšiml, co je za rok? Napsala jsem vzkaz s poznámkou, že si snad nevezmou na svědomí, aby sraz organizovala třídní outsiderka. A pár spolužáků se ozvalo. Samozřejmě,že nikdo neodpověděl ve stylu: "No, to bys tomu dala! Opovaž se!" nebo: "Neotravuj, poradíme si bez tebe." Ale celkem potěšeni návrhem psali, že se rádi zúčastní, když něco domluvím. Jeden (z těch čtyř) mě zase rozesmál hláškou, že jsem nebyla žádná outsiderka, ale pro ně ikona.

Když jsem se přestala smát, napadlo mě, že jsem se celou dobu trápila tím, že se nikomu nelíbím. Představovala jsem si, jak bych chtěla vidět ostatním do hlavy, jestli se tam aspoň na chvilinku nemihne myšlenka, že ta Iva je docela fajn holka. A tak jsem se přesvědčovala, že je to hrozná blbost, až jsem si skoro nevšimla, že se se mnou přece bavili a občas smáli těm našim vtípkům a že mi to na třídních fotkách docela slušelo (rozhodně tam nevypadám tak nemožně, nebo hůř, než ostatní, jak jsem si tehdy myslela). A že i ti kluci, když nevypadali zrovna jako Jágr (moment, ten tehdy taky ještě vypadal blbě), si mohli myslet, že vtípky jsou jedna z mála věcí, které jim pomohou uspět u holek.

Plánuju si, jak si před srazem dám záležet na tom, jak se obleču a upravím, aby ostatní z té změny, která se stala "padli na zadek". Oproti dřívějším špinavě blond a spíš krátkým vlasům mám teď rezavé a dlouhé, oblékám se taky dost jinak, než do triček a barevných džín, takže sukně a podpatky nosím běžně a ne jen, když chci někoho uchvátit. Musím si ale dát pozor, abych to s tou snahou okouzlit moc okatě nepřehnala, že bych třeba do nějaké pivnice dorazila ve velké večerní, nebo že bych si špatně spočítala nutnou dobu rekonvalescence po zkrášlujícím zákroku a můj bezchybný vzhled by kazily drobné modřinky :)

Nakonec chci hlavně dát ostatním najevo, že jsem konečně se sebou docela spokojená a budu ráda, pokud jsou se svým životem spokojení i ostatní a můžeme si o tom popovídat. A ti nespokojení asi bohužel (nebo bohudík) prostě nepřijdou.

Despacito (překlad)

12. března 2018 v 15:16 | Život na prášky |  TEXTY a překlady písní
Vzpomínka na léto...



Víš, své okouzlení před tebou už neschovám,
dnes bych s tebou tančil vážně rád.

Svým svůdným pohledem mě k sobě připoutáš,
touhle cestou k tobě vést se dám.

Tvé silné přitažlivosti podléhám,
v hlavě se mi zrodil nahodilý plán
místo něj však jenom zrychleně dýchám.

Líbíš se mi tak, že se sotva ovládám,
chtěl bych mnohem víc, než zatím dostávám,
snad to ale příliš neuspěchám.

Beze spěchu vnímej, prosím, jenom teplo mého dechu,
po šíji ti opatrně stoupám k uchu
a zachytím několik tvých tichých vzdechů.

Pomaličku chci tě líbat jen kousíček po kousíčku,
tvoji horkost pocítím na i malíčku, kterým zlehounka ti po těle čmárám.

Cítím, jak mi stoupá, tlak mi stoupá!

Vlň se v rytmu jak tvé vlasy, chci se na to dívat,
řekni, kde tě můžu líbat,
ukaž mi, jak to máš ráda (zlato, řekni, co máš ráda).

Projdem spolu jedním vzrušujícím nebezpečím,
nevadí, že při tom křičíš,
snad už ani nevíš, čí jsi.

Jestli chceš pusu, dej mi ji,
proč bychom se bránili,
chci to stejně jako ty,
tak nedělejme drahoty,
když jsi těsně blízko mě, srdce se mi rozbuší,
co ode mě chceš ty zatím ještě netuším.

Zkoumavě svá nedočkavá ústa ochutnáme,
Ničím nerušený průchod naší vášni dáme.

Nechci na nic spěchat, jen ať to neunáhlím,
jsem si jistý, že časem tě rozpálím.

Krůček za krůčkem už se ktobě blížím,
svým pořádným stiskem snad ti neublížím.

Způsob, jakým líbáš, najevo mi dáváš,
že když se nehlídáš, jsi zvrácená i dáma.

 
Krůček za krůčkem zas se k tobě blížím,
okouzlen tvým tancem, se moc nerozhlížím.

Celá tvoje krása je v mozaice střípek,
co na místo zapad´a zdá se to jak zázrak.

Beze spěchu vnímej, prosím, jenom teplo mého dechu,
po šíji ti opatrně stoupám k uchu
a zachytím několik tvých tichých vzdechů.
Pomaličku chci tě líbat jen kousíček po kousíčku,
tvoji horkost pocítím na i malíčku, kterým zlehounka ti po těle čmárám.

Cítím, jak mi stoupá, tlak mi stoupá!

Vlň se v rytmu jak tvé vlasy, chci se na to dívat,
řekni, kde tě můžu líbat,
ukaž mi, jak to máš ráda (zlato, řekni, co máš ráda).

Projdem spolu jedním vzrušujícím nebezpečím,
nevadí, že při tom křičíš,
snad už ani nevíš, čí jsi.

pomaličku, chci se s tebou milovat na naší pláži,
až se všude kolem vlny vzedmou vášní,
nám oběma zůstane památka zvláštní.