pondělí - neděle 12.- 18.2.

19. února 2018 v 14:15 | Život na prášky |  RŮŽOVÝ ŽIVOT - současnost
Nevím, jestli můj pozitivní deníček už začíná nést ovoce, ale uplynulý týden proběhl bez mojí naštvanosti, pocitu vyčerpání a mám většinou docela dobrou náladu. Spíš si jí užívám, než abych každý její záchvěv hned zapisovala, takže si nepamatuju, co přesně jsem který den dělala. Popíšu jen ty významnější události:

Ve středu jsme s manželem tradičně slavili "Valentýna" romantickou večeří v restauraci. Chodíme každoročně na večeři, nebo do kina, ale ne kvůli svátku zamilovaných, ale proto, že manžel má narozeniny. Dali jsme si steak, víno, pivo a horké maliny. Doma jsme si nalili šlaftruňk (medovinu) a ten zapůsobil okamžitě, usnula jsem v křesle. I když jsem myslela, že jsem večer zvládla v pohodě, následující den mě manžel překvapil dárkem, o kterém mi údajně říkal. Vysokýma šněrovacíma botama s vyšitou růží. Vůbec nevím, že jsme se o nich bavili.

V pátek ráno jsme se na chodbě zdravily s kolegyní, se kterou se letmo vídáme párkrát za týden. Zatím jsem vždy byly v pracovním. Ohlídla se po mně a s úsměvem řekla: "Vám to ale v civilu sluší!" Zlepšilo mi to náladu na celé dopoledne.

Po práci jsem vyzvedla ve škole syna a jeli jsme koupit zákusky a dárek manželovi k narozeninám. V cukrárně jsme si dali kafe a zmrzlinu a pak jsme vybrali indiánky a ovocné cheesecaky. Jako dárek tatínkovi jsem synovi poradila koupit čerstvě praženou kávu. Vybrali jsme 100g pytlík manželovy oblíbené kávy z Peru a odznáček s nápisem: "Za každým úspěšným mužem je šálek kávy." Pak jsem koupila velkou papírovou tašku a děti ji doma pomalovaly sluníčkem s obličejem a nohama a olympijskými kruhy a naskládali jsme do ní dárky.

V podvečer jsme si přiťukli aperitivem a dětským sektem, manžel s dětmi sfoukl svíčky na míse se zákusky a dostal dárky od dětí a ode mě (i když si to vybral sám) knihy o československém opevnění a troje tepláky (doteď chodil doma v trenkách a běžně pohoršuje návštěvy i sousedy, ke kterým jen tak na kus řeči vyběhne přes ulici. Většinou ho zdraví slovy: Nazdar, vem si, prosímtě něco na sebe!)

V sobotu byla u nás babička, ráno jsme si s manželem pospali a pak jsem vařila sváteční oběd - "svíčkovou" (teda hovězí na smetaně a kořenové zelenině a domácí knedlíky) - manželovi k narozeninám a synovo oblíbené jídlo. Odpoledne jsme jeli na čokoládový festival - všude spousta čokládových bonbónků, pralinek a horká čokoláda proudící ve fontánkách. Nakonec syn dostal pár sladkostí a šli jsme do kavárny. Některé z těch pralinek jsem zkoušela dřív dělat doma z kakaového másla a s příchutí pomeranče, levandule nebo malin, tak mě festival inspiroval k tomu, abych je zkusila znovu. Dcerka se roztančila u podia a kolemjdoucí slečna se na ni usmívala a rozplývala se: "Oh, she´s cute!"

V neděli po pozdní snídani jsem se synem jela lyžovat na nedaleký svah. Zvládla jsem bez problémů cestu tak, jak mě dopředu navedl manžel. Syn se chlubil, že už je mírně pokročilý, má za sebou několik školních lyžařských lekcí. Na místě mě překvapil, že umí jezdit na dvojkotvě, když loni byla jízda na vleku drama, buď padal, nebo jezdil raději jen na páse. Ke konci lyžování vysvitlo sluníčko a synovi naskákaly pihy. Za odměnu za sportovní výkon dostal párek v rohlíku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama