Slibuji, že se uzdravím

4. ledna 2018 v 10:30 | Život na prášky |  NA PRÁŠKY - minulost


Jsem nemocná. Nevím, jak se ta nemoc jmenuje a bohužel zatím ani, jak ji léčit. Ale moc mě trápí. Projevuje se bolestí na duši, sebelítostí a slzami. Mám ji už dlouho a nemám ji ráda. Bohužel způsobuje, že nemám ráda ani sebe. Bují někde nepozorovaně uvnitř a živí se radostí se života, kterou užírá. Na mě pak už skoro žádná nezbývá. Je tak zhoubná, že mi ani neumožní říct si o pomoc, místo toho nakuká: "Tohle je to, co si zasloužíš. Jsi přesně tak mizerná, jak se cítíš. Neopovažuj se někoho obtěžovat svými výmysly. Můžeš si za to sama."

AU, mě to bolí!! Ani křičet mi nepomůže. Chci se jako malé dítě schoulit někomu do náruče, aby mě konejšivě hladil po vlasech a řekl mi: "Neboj, to nejsi ty ta špatná, spolu tu obludu porazíme. Už si na tebe nesmí troufnout."

Onemocněla jsem v dětství, kdy jsem se bála, že mě rodiče opustí, když nebudu hodná. Tak jsem se snažila celý život hodná být - neupozorňovat na sebe, poslouchat, pokorně se omlouvat a cítit vinu za to, že se mi zase něco nepovedlo správně. Jako malá jsem nechápala, že je to nemoc, myslela jsem si, že ta ošklivá obluda jsem já a moje povaha. Že není divu, když s touhle povahou dělám rodičům jen starosti a nezasloužím si, aby mě měl někdo rád.

Mami a tati, já vím, že jste mě měli rádi a nikdy jste mi nechtěli ublížit. Jestli vás ta hnusná choroba taky někdy trápila a měli jste o sebe a o nás děti strach, konečně to snad chápu. Já se totiž strašně bojím o své děti. Že se budou cítit stejně a já jim nedokážu pomoct. A že mi to budou dávat za vinu, jako já vám.

Slibuju, že se uzdravím. Kvůli sobě, protože už se dál nechci trápit, a kvůli vám všem, které miluju, aby ta hnusná potvora nenakazila i vás.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mujruzovyzivot mujruzovyzivot | Web | 4. ledna 2018 v 11:11 | Reagovat

Ahojky, očividně jsme na tom tak nějak podobně. Cítím se, jako by mi něco bralo štěstí, chtěla bych být šťastná ale nejde to, pořád mi v tom něco brání. Je to něco ve mně, čeho se nedokážu sama zbavit. Chci aby si věděla, že v tom nejsi sama a ráda ti kdykoli pomůžu.

2 hrachajdice hrachajdice | Web | 4. ledna 2018 v 13:10 | Reagovat

Jsou nemoce, který se při sebe větší vůli porazit nedají ..

3 zivot-na-prasky zivot-na-prasky | 4. ledna 2018 v 14:20 | Reagovat

[2]: Ale dá se s nimi bojovat.

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 4. ledna 2018 v 17:25 | Reagovat

[3]: Právě, dá se s nimi bojovat! A vidíš, že sdělená bolest je poloviční bolest. Určitě se ti ozvou nejen další "postižení/é, ale taky ti, kdo to vzali za lepší konec a pomohli si. Můžou poradit, navést, jak na ni, ale dát do toho boje se musíš sama. Vědomě, aby bylo líp dobře, ale taky abys svojí nešťastností nenakazila svoje děti. Sama jsi to asi odkoukala od rodičů. Přeju ti rok 2018 jako rok zlomu, už konečně vítězný a šťastný rok. Moc držím palce a určitě nejsem jediná. Hodně zdaru - budu se vracet a koukat, jak se ti daří...

5 zivot-na-prasky zivot-na-prasky | 7. ledna 2018 v 19:52 | Reagovat

[4]:

[1]:
Děkuju za podporu. Vím, že na ten boj nejsem sama a to mi pomáhá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama