Potíže s prádlem

11. ledna 2018 v 16:02 | Život na prášky |  PRO POBAVENÍ
Znáte ty trapné situace, kdy se najednou cítíte jako absolutní nula, zvláště, když jste původně chtěli působit naprosto dokonale a domnívali se, že jste neodolatelní?

Ráda nosím sukně, protože k ženě podle mého názoru patří, a neskromně se domnívám, že mi sluší. Obdivuji módu před vynálezem punčochových kalhot. Nevím, kdo vymyslel něco tak nelogického (kalhoty pod sukní), nepraktického (ztížený přístup pod sukni, třeba když potřebujete čurat, o přístupu někoho jiného ani nemluvím) a neestetického (krásné spodní kalhotky zakryté tmavším klínem silonek a švem, zarývající se guma přes břicho, horko, pocení apod.)

Proto jsem se rozhodla nosit podvazky. Napoprvé jsem si pořídila jemný krajkový podvazkový pás s plastovými sponkami, punčochy (i když nazývány samodržící, samy nedrží) a vyrazila do práce. Připadala jsem si úžasně svůdná, i když nikdo nemohl tušit, co mám na sobě. Představovala jsem si, že při nastupování do tramvaje mi sukně zavlaje ve větru a muži stojící na ostrůvku na okamžik zahlédnou krajku na punčoše.

Ráno v kanceláři proběhlo bez obtíží, usmívala jsem se sebejistě a cítila se jako femme fatale. Pak jsem sbalila dopisy a balíčky do obrovského kufru a vyrazila je odeslat na poštu. Řidič mi galantně s kufrem pomohl, nasedla jsem vedle něj a jeli jsme. Už v průběhu jízdy jsem si uvědomila, že něco není v pořádku. Sponka povolila a okraj punčochy lezl zpod sukně. Stahovala jsem si sukni níž, ale co až vystoupím? Řidič se věnoval cestě, aspoň doufám, ale mé sebevědomí klesalo spolu s okrajem punčochy.

Před poštou jsem se ještě pokusila upravit, ale moc to nepomohlo a vystoupila z auta. Punčocha padala dál. Nenechala jsem řidiče, aby mi s kufrem opět pomohl a táhla ho sama, protože jsem se za něj pokoušela schovávat. Na poště jsem musela přejít celou halu k okýnku úplně na konci. Snažte se zadržet padající punčochu před zraky všech ostatních! Šla jsem malými krůčky s nohama co nejvíc u sebe, spíš jsem vypadala, že jsem se po… Ještě chvíli jsem se v rohu haly maskovala kufrem, pak jsem přišla na řadu, musela vyskládat dopisy do okýnka a punčocha definitivně spadla ke kotníku. Následovala potupná instalace do původní polohy za pobavených pohledů ostatních zákazníků a pošťaček. To už vůbec nejde dělat nenápadně a svůdné to taky nebylo. Rudá jak rak jsem přešla celou halou ven, řidič se usmíval - nevím proč a jeli jsme zpět.

Zjistila jsem, že ty krajkové podvazkové pásy jsou sice krásné, ale hodí se hlavně na svádění milence v ložnici, kde nevadí, že vám po pár pohybech něco spadne. Ve starých filmech nosí ženy pořádné pevné podvazkové pásy s kovovými sponkami. Bylo obtížné jej sehnat (vážně všechny ženy neustále riskují s těmi krajkovými?), ale už se těším, až budu muset někam k soudu, nebo na letiště, kde se prochází rámem kvůli odhalení kovových předmětů a budu vysvětlovat, kde na sobě mám kov.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 11. ledna 2018 v 16:34 | Reagovat

Silonky naštěstí nenosím :D

2 hrachajdice hrachajdice | Web | 11. ledna 2018 v 16:36 | Reagovat

Se někdy stane - svatý bombarďáky po babičce :D

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 11. ledna 2018 v 21:49 | Reagovat

Vyřešila bych to už v autě před řidičem, rozhodně lepší, než na poště...:) Kufr bych netáhla sama...

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 13. ledna 2018 v 14:55 | Reagovat

Usmívám se a vlastně už ani nevím čemu. Podv. pás jsem taky nosívala, no nic moc. Dnes bys pískala v každým marketu, na Hradě, kovová přaska by vystřelila oko nejsvůdnějšímu chlapovi v nejintimnější chvíli lákání. Ještě že už to nemusím řešit - mezi slepičákama se to nenosí a ani nemusí. Čímž nechcu říct, že nechápu tvoji snahu a inovaci ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama