Neděle 21.ledna

21. ledna 2018 v 22:16 | Život na prášky |  RŮŽOVÝ ŽIVOT - současnost
Dopoledne jsem se pustila do toho nádobí, kterého byla plná kuchyň už od včerejška. Myslela jsem, že zabavím alespoň dcerku, když jí přistavím vedle sebe židličku a nechám ji oplachovat nádobí v menším dřezu. Vždycky se ke mně hrne s židličkou skřípající po zemi, jakmile vidí, že napouštím vodu. Malá se spokojeně čabrala ve vodě a přišel syn, pro kterého jsem měla původně jiný úkol, ale jak nás viděl, říkal: "Aha, já mám utírat, že?". Podala jsem mu utěrku a přiznala se, že jsem měla strach, že ho budu muset přemlouvat, ale on oznámil, že by si nedovolil odmítnout mi pomoc a že ho taky trochu ta práce těší. Pustili jsme se do toho a strávili jsme spolu asi půl hodiny v dobré náladě. Nakonec to byl snad nejpříjemnější zážitek za posledních pár měsíců (když nepočítám můj návrat chuti k milování s manželem a jeden zvlášť vášnivý večer).

Mytí nám šlo pěkně od ruky a já jsem si začala zpívat synovu "Běžela ovečka" na melodii "La Donna e mobile". Přidal se a tak jsme se rozvášnili, že jsme si po několikerém zopakování "ovečky" zazpívali celou skladbu (většinou na lalala) napodobujíce Andrea Bocelliho. Pak nás napadlo pustit si k práci hudbu z počítače. Syn miluje klasickou hudbu a vyzná se v ní víc, než já, tak vybral asi tři i mně známé skladby, které nás rozveselily, a všichni tři jsme si zpívali a vrtěli se u dřezu.

Pak pustil "Hungarian rhapsody". Vůbec jsem ji neznala a po první minutě mu řekla, ať příště vybere nějakou veselejší skladbu, že mě tato nebaví. Divila jsem se, že ji zná a že se mu líbí. On mi ale řekl, že tahle veselá JE, a začal mě upozorňovat na své oblíbené a zvlášť pěkné pasáže. které i zpíval. Byl ve svém živlu a nadšeně vykřikoval: "Poslouchej, teď to přijde! To je, co?" Zaposlouchala jsem se a zjistila, že je fakt krásná, až se mi nahrnuly slzy do očí. Nejvíc mě dojímal syn, protože jsem věděla, že má hudbu rád, ale nevěděla, že tak vášnivě a že mě dokázal taky pro ni nadchnout. Dcerka, když viděla, že pláču, posmutněla a začala mě hladit, pusinkovat a říkat: "Malá" a "Baf"(= nebuď smutná, usměj se). Musela jsem ji uklidňovat, že se nic špatného neděje. Objala jsem i syna a poděkovala mu, že mě tak potěšil. Nádobí jsme pouklízeli, dcerce jsem převlekla mokré tričko a dala jí nějakou sladkost a syn si šel za odměnu pohrát na tabletu.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mydarkpath mydarkpath | Web | 21. ledna 2018 v 22:31 | Reagovat

To mas dobre deti

2 zivot-na-prasky zivot-na-prasky | 22. ledna 2018 v 14:55 | Reagovat

[1]: Já vím. Děkuju.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama