Chci

2. ledna 2018 v 15:14 | Život na prášky |  ZAMYŠLENÍ nad tématem týdne

Má novoroční předsevzetí vypadala léta podobně. Jako seznam nesplnitelných a dosud nesplněných úkolů, který mi každý rok dokazoval, že jsem to zase nezvládla, nejsem dost dobrá a je třeba tentokrát se už konečně polepšit.

Jako dítě jsem každoročně slibovala, že nebudu zlobit rodiče, budu se učit každý den, aby mě nikdy nepřekvapila písemka či zkoušení a abych nedostala žádnou špatnou známku, nebudu zapomínat úkoly, budu si udržovat pořádek, nebudu drzá a protivná.

O mnoho let později, když už nechodím co školy a nemusím poslouchat rodiče, mě pokaždé prvního ledna dostihne nepříjemný pocit selhání touha po nápravě a já (si) každoročně a nedobrovolně a s nechutí slibuju, že:


přestanu se nezdravě přejídat, mlsat a zhubnu 2-3 kg. (Zajímavé je, že počet kil, která mám shodit, se s léty neměnil, přestože jsem do svých pětatřiceti pořád postupně přibírala a rezignovaně se smiřovala s čím dál vyšší cifrou na váze.)


začnu a budu pravidelně běhat, zlepším si fyzičku, cvičením získám ploché břicho. (Proč jsem si proboha předsevzala zrovna běh? V životě jsem neuběhla víc jak 800m v tělocviku ve škole a pak jsem se vyčerpáním málem pozvracela. Delší tratě jsem pak odflákla rychlou chůzí a do cíle i tak dorazila splavená a znechucená, protože běh upřímně nesnáším. Tramvaj nebo vlak si nechám raději ujet, než abych přinutila své nemotorné tělo k tak nepřirozenému pohybu.)


uklidím si a budu v osobních věcech udržovat pořádek. Pořídím si kalendář a budu pečlivě zapisovat všechny termíny, abych na nic nezapomněla. Vytvořím si rozvrh pravidelně se opakujících činností - úklid, žehlení, praní, výměnu lůžkovin apod. (Asi bych se měla smířit s tím, že jsem bordelář trpící poruchou HOSIP-PŘESIP=hovnosipamatujupřestožesipíšu. Nebo uznat, že syn s diagnostikovanou poruchou pozornosti, který je schopen někde zapomenout i hlavu, je prostě po mně.)


budu si pravidelně čistit zuby a chodit na preventivní prohlídky k lékařům. Budu o sebe dbát, líčit se na den a odličovat na noc, používat pravidelně kvalitní kosmetiku. (kromě výše zmíněné poruchy H-P a nepořádnosti mi nikdy na sobě příliš nezáleželo a žehrám na to, že jsem po mamince zdědila zdravé zuby, kterým ani čištění obden a návštěva u zubaře jednou za deset let neuškodila. A když už podlehnu tlaku reklamy, že žena ve věku blížícím se čtyřicítce by měla do sebe investovat, a kýžené kosmetické produkty si nakoupím, za rok či dva je s prošlou lhůtou vyhazuju, protože se mi nechtělo nařizovat si upozornění na mobilu i na to, že je na čase použít pleťovou masku.)


už se neopiju. Pít budu jen výjimečně a po dvou třech skleničkách řeknu dost. (Od té doby, co jsem zjistila, že na odbourání zábran, které ze mě dělají zamindrákovanou chudinku, mi pomáhá alkohol a oblíbila si víno, flaška přede mnou neobstojí. Nepiju jenom proto, abych byla schopná tančit na zábavě, ale proto, že spoléhám na alkohol, jako na zdroj dobré nálady, řešení úzkosti anebo prostě smysl osamělého večera. Jsem zralá na léčení. Nedokážu si dát jenom trošku a odpovědnost přesouvám na manžela, když ho prosím, abychom za večer neotevřeli víc, než sedmičku a aby mi nalíval pomalu. A hádejte, kdo mě pít naučil - tatínek, psychiatr a šéf protialkoholního oddělení v jedné osobě a maminčiny geny jižní Moravy.)


Protože žádné ztěchto mým předsevzetí nesplnilo dosud účel, přestože jsem jim dávala tolik let šanci, končím s nesmyslnými sliby.

Odteď začínám chtít.


Chci se cítit dobře, jíst, co mi chutná a co mi vyhovuje, připravovat si sama zdravé jídlo. Nechci si nic dělat z poznámek typu: co z toho života máš, když nejíš pečivo? Víte co? Jsem zdravá. Bez léků, nepříjemných vyšetření a hrozící operace. Taky jsem slyšela vtip, že lidé, kterým záleží na zdravém stravování, skutečně žijí déle, ale jen o tu dobu, po kterou si jídlo připravují. (haha) Ale já chci prožít a užít si právě ten čas, kdy si s láskou (k sobě) připravuju jídlo a těšit se, že si ho vychutnám. A mimochodem se mi tak podařilo zhubnout víc jak deset kilo a uzdravit se z vleklé nemoci.

Chci se nadechnout čerstvého vzduchu na zahrádce za domem a okopat záhon s bylinkami, plakat dojetím při výletě do hor, jak je kolem krásně a že si můžu užít volný prostor a nikam nespěchat. Chci si zatančit na oblíbenou písničku, až budu celá zadýchaná, projet se na bruslích, sjet na lyžích vkuse několikakilometrový svah a dech popadnout až na lanovce. A břicho, které zdaleka není dokonalé, chci mít ozdobené motivem z lidových krojů na památku toho, že přivedlo na svět naše dvě děti.

Chci mít domácnost plnou věcí, které mi dělají radost, uložených na místech, která si zaslouží, a žádné zbytečné krámy, na které sedá prach. (To jsem nevymyslela já, ale Marie Kondo). Chci celý dům a sebe od hlavy k patě mýt vlastnoručně vyrobeným mýdlem s vůní levandule nebo heřmánku a úklid tak spojit s aromaterapií. Mít voňavé peřiny, které schnou na sluníčku nebo v mrazu. A chci si sama připravit z rostlinných olejů příjemnou kosmetiku a parfémy. Protože mě baví nejen jejich výroba, ale i používání.

A chci si občas dát s blízkými skleničku vína, protože mi chutná, mám to v krvi, a zpívat při tom lidovky. Ale smát se, tančit, přátelit, milovat se, nebo odpočívat chci střízlivá, abych si to pořádně užila.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 2. ledna 2018 v 16:25 | Reagovat

Tak hodně štěstí :-)

2 Unavená matka Unavená matka | 2. ledna 2018 v 16:34 | Reagovat

takže držím palce na nový začátek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama