Přečti si to, prosím

14. prosince 2017 v 22:32 | Život na prášky |  NA PRÁŠKY - minulost
Co kdyby sis moje deníčkové zápisy přečetla?

Proto je přece píšu, aby si je mohl někdo přečíst. A taky proto, že Ti spoustu věcí prostě nedokážu říct. Snažím se psát otevřeně, až si připadám odhalená na kost, ale čte-li je kdokoli cizí, nevadí mi to. S údivem sleduju komentáře, ve kterých mi zcela neznámí lidé vyjadřují podporu a nebo sdělují, že je mnou popsané prožitky dohnaly k slzám. Empatie čili soucit blízkých mi dlouhodobě chyběl. Zdá se, že tatínek jej pro mě moc neměl a doteď je mi to líto.

Zůstala jsi mi vlastně jen Ty. Máme společnou výchovu, ale zcela rozdílné povahy. Ty jsi po tatínkovi. Zatímco já jsem se ho bála, pro Tebe byl důvěrný přítel. Teď se stejně jako dřív tatínka bojím Tebe. Že se mnou nesouhlasíš, mnohokrát jsem Tě zklamala a už to nedokážu napravit, že mě opustíš a přestaneš mít ráda. Uvědomuju si už, že na Tobě (narozdíl od tatínka) a na Tvém pohledu na svět nejsem vůbec závislá a nemusím žít podle Tvých představ, přesto se ve mě všechno úzkostí sevře, kdykoli mi uštědříš svou dobře míněnou radu.

Zdá se, že hlavní problém není ve vás dvou, nikdy jste mi nechtěli úmyslně ubližovat a nikdy jste se dosud ode mě nedozvěděli, jak mi ve skutečnosti ubližujete. Ani ve mně není chyba, že bych vám visela na krku neschopná samostatného života jako balvan, co vás táhne ke dnu. Potíž je v tom, že jste prostě vůbec nemohli vědět, co se ve mně děje, nedokázali jste číst myšlenky.

Že náš vztah dospěl do krize, mi bylo jasné poté, co se mi ulevilo po tatínkově smrti a když jsem Ti předvedla hysterickou scénu, že už s Tebou nevydržím, utekla domů a čtyři měsíce jsme spolu popřádně nemluvily. V bezpečí domova jsem si promýšlela, co a jak Ti říct, dávala dohromady tento blog i ze svých dřívějších zápisů a sbírala odvahu. Jestli se to všechno stalo vinou toho, že jsem se nesvěřovala se svými pocity, je načase se otevřít.

Ale pochopíš mě? Bojím se, že to bude pro Tebe po pětatřiceti letech šok, když zjistíš, co jsem zač. Možná se budeš cítit dotčená, když se dozvíš, jak jste mi Ty a tatínek ztrpčovali život. Nechci Tě obviňovat nebo trestat. Chtěla bych, aby sis to v klidu přečetla, a řekla mi pak, co si o tom myslíš. Ale jestli se Tě to vůbec nedotkne, nebo budeš mít pocit, že jsem jen další trapná egocentrická kráva, se kterou se musíš potýkat, aspoň budu vědět, že tudy cesta nevede a my dvě bohužel nemáme nic společného a žádnou šanci na sesterský vztah.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama