Jsem hvězda a lvice

27. prosince 2017 v 18:49 | Život na prášky |  ZAMYŠLENÍ nad tématem týdne
Nikdy jsem nevěřila na horoskopy a na to, že při narození člověka může být hvězdami předurčena jeho povaha či osud. Narodila jsem se v červenci, ve znamení Lva. Celý život uvádím tohle komické nedopatření jako vtip a důkaz nefungování horoskopů. Vždyť je to můj pravý opak! Vznešená, vášnivá, velkorysá, požitkářská, vládnoucí, silná, sebevědomá šelma.

A já odmala jsem poslušná, hodná, skromná, nevýrazná, zamlkla, stydlivá, submisivní, tichá, šedá myš. Za nejhorší zavrženíhodnou lidskou neřest považovali naši sobeckost. To ale znamená jakékoli myšlenky na sebe a ohledy na své potřeby, místo ohledů na druhé. Správné je potlačit vlastní osobu na nepatrnou a nedůležitou. Ještě v pětadvaceti jsem nebyla schopná mluvit s naším rodiným přítelem jinak, než že jsem mu vykala a po pozdravu se stydlivě podanou rukou, kterou on naopak srdečně až skoro bolestivě stiskl, jsem cítila nutkání se někam zašít, schovat, zahrabat.

Rodiče mi řekli, že mě maminka asi dva týdny přenášela, že jsem se tedy měla narodit jako ona, ve znamení Raka. Ten je charakterizován přesně těmi vlastnostmi, jichž si rodiče cenili a ke kterým mě celý život vedli. Cit pro rodinu, skromnost, obětavost.Nevím, nakolik lze povahu zdědit a nakolik je naučená či vnucená výchovou. Naši mě prostě vychovali v to, co považovali za správné, bez ohledu na to, kým jsem. Jsem spíš po matce, fyzicky jsem jí velmi podobná. Když mi bylo dvacet a maminka zemřela, doháněla naše podoba příbuzné k slzám a štkali: "Ty jsi celá ona!" Na jednu stranu mi to lichotilo, ale jen do té doby, než mi došlo, že očekávají, že budu jejím pokračováním, nebo náhradnicí. A já jsem cítila, že nejsem s to dosáhnout jejích kvalit, i kdybych se sebevíc snažila.

Oproti tomu, jak ušlápnutá jsem vždycky byla, mívám sny o tom, že stojím na podiu v roli okouzlující hvězdy a všichni ke mně s obdivem vzhlížejí. Že vypadám a tančím jako Dita von Teese. Já vím, je to naivní a dětinské, ale kdo by nechtěl být aspoň na chvíli hvězdou. Tak se alespoň podobně oblékám, nosím sukně, punčochy s podvazky a vysoké podpatky a doufám, že někoho omráčím. Zatím se mi to daří s manželem, který tento styl miluje. A taky mě.

Nakonec jsem si však uvědomila, že chci být hvězdou hlavně sama pro sebe. Sama sobě středem vesmíru. Bez nutnosti potlesku a obdivných výkřiků publika. Bez toho, abych byla odkázána na hodnocení své osoby ostatními. I když to zní sobecky a jako trapné klišé ze ženského časopisu, věřím, že teprve když uznám, že jsem důležitá, budu schopná mít dostatečně ráda i ostatní a svůj život.

Jako Slunce, které hřeje a září pro všechny, kteří se kolem něj točí. Jako sebejistá lvice, která si vybojuje své místo na slunci a ochrání svá mláďata.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 27. prosince 2017 v 20:32 | Reagovat

Ono je opravdu nejdůležitější abychom byli se sebou spokojení :)

2 bluesovka bluesovka | 28. prosince 2017 v 10:27 | Reagovat

Krásný a vidíš, člověk na všechno tak nějak přijde. Bylo to hezké číst! Krásný nový rok přeju

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama