Ježíšek je láska

12. prosince 2017 v 14:55 | Život na prášky |  Současný deník

Co kdyby děti nevěřily na Ježíška? Nemyslím tím Ježíše, jako historickou postavu a Božího syna, ale to miminko, které nějakým nepochopitelným kouzlem obdarovává děti v době vánoc a rozzáří jim očička nadšením. Co kdybychom je takto potěšili my rodiče? Protože je milujeme a ony si to zaslouží. Co kdybychom jim dárky upřímně poděkovali za všechnu tu radost, co nám přinášejí, za to, že jsou.

Nedávno jsem znovu slyšela vtip, který znám už déle a připadal mi vždycky srandovní: Kluk se ptá tatínka: "Tati, vážně mi dárky přinesl Ježíšek? Všechny?" A tatínek odpoví: "Jistě, kdo jiný." Na to syn zklamaně pronese: "Tak vy jste se s mámou na mě zase vysrali, že?" A najednou mi z něj v tom předvánočním čase, kdy jsem celá naměkko, není vůbec do smíchu.

Celý rok máme pro děti poučování, kárání, tresty za nesplněné povinnosti a pohlazení jen za odměnu. Strašíme je čertem, i tím, že Ježíšek nic nepřinese, protože zlobily. Necháme je psát seznam tajných přání, který ale není určený nám. Děti se s důvěrou obrací na neexistující vysněnou bytost, i když milující rodič je nadosah. Pak bychom jim nejradši snesli modré z nebe a nakupujeme a platíme všechno, co si přály a ještě něco navíc. (Třeba i za svoje svědomí). A pod stromečkem řekneme něco, jako: " Vidíš, že to s tebou není tak špatné, Ježíšek ti přinesl tolik dárků." Proč to jenom děláme?

Zkusme dětem říct, že se před více než dvěma tisíci let narodilo dítě, na které se všichni těšili a milovali je, protože jim anděl řekl, že je to dítě, až vyroste, zachrání a pomůže jim s jejich trápením. A to miminko ani jeho rodiče nic neměli, byli chudí a na útěku před nepřáteli. Kdo tu zprávu slyšel, měl radost a spěchal k dítěti s dárkem. Nemusel být drahý, byla to třeba přikrývka, něco k jídlu, pro potěšení. A od té doby, na památku Ježíškova narození se lidé obdarovávají, protože se mají rádi a říkají tím: "Děkuji, že jsi."
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tereza Tereza | Web | 12. prosince 2017 v 16:50 | Reagovat

Krásný článek. Souhlasím s tím. Asi mám na to ještě nějakou dobu čas, ale vždy jsem říkala, že nechci, aby mé děti věřily na Ježíška. Nepřipadá mi to vůči nim ani vůči skutečnému Ježíš(k)ovi fér.

2 Tess Tess | E-mail | Web | 12. prosince 2017 v 17:45 | Reagovat

Ufff, zajímavý úhel pohledu. Přiznám se, že jsem nad tím takto nikdy neuvažovala, asi proto, že ještě nemám děti, ale vehnalo mi to slzy do očí a myšlenku do hlavy. Nevím jestli bych ''okradla'' děti o Ježíška, ale určitě bych jim to později vysvětlila, ne jako ''Ježíšek neexistuje, dárky kupují rodiče''. Ale spíš tak, že přece jen věřit v něco je důležité a svěřit se imaginární osobě může být někdy snadnější, než doopravdy přiznat co si přejeme člověku ač je to rodič nebo jiná blízká osoba. Každopádně mám nad čím uvažovat do budoucna.:)

3 Eliss Eliss | Web | 12. prosince 2017 v 18:17 | Reagovat

A já si zase teď nedovedu představit že bych jako dítě nevěřila na Ježíška...

4 Asterius Asterius | E-mail | Web | 12. prosince 2017 v 20:45 | Reagovat

Raději Ježíška jako historickou postavu a Božího Syna. I tomu můžou psát.
Pokud by to byla jen vymyšlená pohádková bytost, děti pak bývají zklamané a některé to mohou brát, že se jim celou dobu lhalo. No, a to se vlastně dělo.

5 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 13. prosince 2017 v 18:03 | Reagovat

Teď jsem si uvědomila, že jsem snad na Ježíška nikdy pořádně nevěřila? Nebo si to aspoň nepamatuju.

Zato si vzpomínám, jak jsem dostala svůj nejkrásnější (technický) dárek, ze kterého jsem byla úplně paf. Klíčovou dírkou jsem sledovala, jak se to v zamčeném obýváku balí. Na ten dárek nikdy nezapomenu. :-)

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. prosince 2017 v 20:07 | Reagovat

Nepamatuji si, že by mi někdo říkal, že dárky nosí Ježíšek. Maminka byla sice věřící-katolička, stromeček jsme určitě jednou měli, když nebyla v nemocnici,ale to jsem zase byla malá a bylo mi to asi jedno, kdo to tam dal pod stromeček. V dětském domově pak byly prostě dárky pod stromečkem a vychovatelky je podle jmen, které na nich bylo rozdávaly. Posílali je rodiče, což nebylo tajné a tak ..

7 Karryanna Karryanna | 13. prosince 2017 v 22:43 | Reagovat

Vidíš, a pro mě v necelých 11 letech Vánoce ztratily kus kouzla, když jsem poprvé na vlastní oči viděla, jak rodiče dávají dárky pod stromeček, přestože jsem už několik let věděla, že dárky jsou od nich. Ještě nevím, jak přesně tohle jednou představím svým dětem, ale přála bych jim, aby to kouzlo zažívaly také. Ostatně, pro mě je Ježíšek dodneška žádoucí hra, důležitá součást Vánoc.
Ale nám naši nikdy nevyhrožovali, že když zlobíme, Ježíšek nám dárky nepřinese, měli pro nás pochvalu za úspěchy malé i velké a naopak slova útěch při zklamáních, měli zájem o naše záliby, měli čas. Ježíšek nebyl náhražka, byl to prostě významný rituál.

8 gregormoldavit gregormoldavit | 20. prosince 2017 v 9:00 | Reagovat

Český národ je na cestě nazpět do středověku!
Jako děti v 50. letech jsme od komunistů zažili nepopsatelný výplach mozku. (Nebylo jim to nic platné.) Ježíšek byl zrušen, přišel Děduška Maróz. Že dárky dávají rodiče jsme věděli a vůbec nám to nevadilo. Na Vánoce jsme se těšili. Jedno musím říci, že ten Děda Mráz se mi ještě dnes líbí více, než Ježíšek. Nikdo nám totiž nevnucoval, že skutečně existuje. Osoba Ježíše Krista nebyla, přes všechnu snahu, nikdy historicky dokázána. Co se týče Ježíška, pak je snad jasné, že se jedná o postavu čistě smyšlenou.
Vánoce jsou prastarý pohanský svátek slunovratu. Církev si ho pro své účely jednoduše přivlastnila.

9 zivot-na-prasky zivot-na-prasky | 20. prosince 2017 v 10:30 | Reagovat

Mělo to být moje vyznání, že se dětem nevěnuji tak, jak bych chtěla a pak se to snažím vynahradit na vánoce.Ne polemika nad tím, jestli Ježíšek existuje nebo ne.

10 gregormoldavit gregormoldavit | 20. prosince 2017 v 11:09 | Reagovat

"A od té doby, na památku Ježíškova narození se lidé obdarovávají, protože..."
Kdo tohle dětem řekne, je vědomě obelhává! Dárky u příležitosti slunovratu si lidé dávali tisíce let před tím. Ježíška, nebo Červenou Karkulku na to nepotřebovali!
Tento příběh je jistě smyšlený, ale mnohem pravděpodobnější, než Ježíšek a 3 králové:
http://gregormoldavit.blog.cz/1012/kdepak-dneska-vanoce-jo-to-drive-2-2-vanoce-v-praveku
Dělat z dětí náboženské pomatence nic dobrého nepřinese. Ty děti vám to jednou můžou omlátit o hlavu, jako moje generace omlátila našim rodičům o hlavu jejich komunismus.

11 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 20. prosince 2017 v 11:22 | Reagovat

[5]: Co to bylo?:)

12 Rebeka Rebeka | E-mail | Web | 20. prosince 2017 v 12:45 | Reagovat

Já jsem na Ježíška nikdy nevěřila a nikdy mi dárky nenosil. Vánoce se u nás neslaví. Ale i tak je zajímavé si o tom přečíst :)

13 Steeve X Steeve X | Web | 20. prosince 2017 v 12:54 | Reagovat

Asi moc nevím, jak vysvětlíš princip Ježíška nějakýmu dvouletýmu dítěti, ale to je asi dost vedlejší. Děti mají rády pohádky, a rodiče jsou prostě líní vymýšlet něco jiného, tak tam hodí Ježíška. Protože je to 'normální'. Protože to dělají všichni.

Kdyby nosil dárky kdokoliv jiný, nic by se nastalo. Nejde tolik o prostředek, jakým se k té radosti/vděku/dobrému pocitu/whatever dostaneme. Nepotřebuješ tradice, aby ses o Vánocích cítil dobře.

S tím, že mají ty děti milující rodiče na dosah, ale neuvědomují si to - stačí se neskrývat za Ježíška. Naši to třeba kombinovali - na začátku jsme dali pod stromeček "svoje" dárky, pak se šlo ven, zatímco Ježíšek prolezl oknem na balkóně a doobstaral zbytek. Win-win.

14 Kory Kory | Web | 20. prosince 2017 v 16:12 | Reagovat

Myslím, že na tom "Ježíškovi" je krásný to tajemný, to kouzlo, že se tam najednou něco octne... podle mě ty děti vždycky vědí, jak to ve skutečnosti je, ale ikdyž to ve skrytu vědí, ten tajemný "ježíšek" je horzně krásná věc, pro mě. ale tenhle článek je taky krásnej, o tom nic.

15 niki-chan niki-chan | Web | 20. prosince 2017 v 16:57 | Reagovat

Postava Ježíška je prostě pro mě to kouzlo Vánoc, trocha tajemna neškodí aspoň předstírat ;)

16 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 20. prosince 2017 v 18:55 | Reagovat

[11]: Já už si to úplně nepamatuju, to jsem snad ještě nechodila do školy, ale byl to hodinový stroj pro děti, který měl průhledný vnitřek. Byla tam vidět ozubená kola (myslím, že jedno bylo sytě oranžový)  a taky ty hodiny ukazovaly čas v různých částech světa. Prostě to bylo úžasný. :-)

Mimochodem, právě ty Bloudíku, jsi mě dnes inspirovala k jednomu - no k čemu, to se dozvíš, až na Štědrý den na blogu. :-)

17 zivot-na-prasky zivot-na-prasky | 20. prosince 2017 v 20:24 | Reagovat

[10]:
Nemám nic proti tomu, že se o vánocích mluví o Ježíškovi. Ani proti jiným pohádkám, příběhům a proti tomu, že je něco jenom jako. Nejsem věřící a  tak synovi vyprávím o Ježíškovi, jak se narodil a jak zemřel a vstal z mrtvých, jako by to byla pohádková postava. A je mi jedno, jestli skutečně žil, nebo ne, a jestli je to zároveň trojjediný Bůh. Vlastně se mě to netýká. Ale chci slavit vánoce a velikonoce a vyrostla jsem v prostředí, kde se na vánoce jí kapr, zdobí stromek, dávají dárky a na velikonoce barví vajíčka a chodí na pomlázku. Oba svátky mají také  pohanský původ, ale nevidím rozdíl v tom, jestli dětem vykládám tohle, nebo je budu přesvědčovat, že slavíme to, jak slunce získává sílu, otepluje se a prodlužuje den (když v prosinci bývá největší tma a zima), nebo že nabarvená vajíčka (nadopovaná hormony a antibiotiky koupená v Lidlu) nám přinesou zdraví, lásku a bohatou úrodu či co. Stejně tak mám ráda neděle, protože se nemusí chodit do školy a do práce a nesvětím den sváteční a na státní svátky chci jet s dětmi na výlet a ne připomínat si konec války. Chápu, že je to významný den, pro ty, kterých se bezprostředně týkal, ale teď mi připadá stejně neuchopitelný jako Ježíšovo zmrtvýchvstání.

Mně jenom připadalo zbytečně komplikované to, jak na děti hrajeme komedii s neviditelným miminkem, které se ozývá zvukem zvonečků. Bojíme se od začátku, aby nám finta vyšla, a je nám jasné, že za pár let nám to už neprojde a děti budou zklamané a podvedené. Chci být k dětem upřímná a docela sobecky si nechci nechat vzít tu jejich radost z dárků. Prostě chci, aby věděli, že je mají od nás, z lásky. A klidně potom můžeme společně z otevřeného okna volat: „Děkujeme, Ježíškuuuuuuuu!“, protože už to bude jen pohádka a „hra na jako“.

18 R. R. | Web | 20. prosince 2017 v 21:40 | Reagovat

nevím, nikdy jsem o tom tolik nepřemýšlela... kolem 7-8 let stejně děti zjistí, jak to je. a ačkoliv je skvělý slavit vánoce s děckem, co ještě na ježíška věří, pro mě je na vánocích nejlepší právě to, že můžu lidem nějak dát najevo, že je mám ráda, že se zajímám, udělat jim radost něčím výjimečným. ale tradici s ježíškem bych neměnila... teda, za mě ať je to klidně santa nebo kdokoliv, ale podle mě jsou tyhle pohádky hezký  a dětem to nijak neuškodí.

19 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 20. prosince 2017 v 22:25 | Reagovat

[16]: To je hezký, když se Ježíšek takhle trefí :)

Teď ale budu zvědavá!

20 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 21. prosince 2017 v 22:07 | Reagovat

[19]: Jak budeš, to už jsi! ;-)

21 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 21. prosince 2017 v 22:08 | Reagovat

[19]: A hlavně nečekej nic velkýho. Abys pak nebyla zklamaná. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama