Zítřek

29. listopadu 2018 v 15:54 | Život na prášky |  TEXTY a překlady písní

otevírám skříň, zas už hledám klíče
překvapivě objevím obsah tajné skrýše

místo klíčů svých našla jsem pár dárků Ježíškových
vím, že nesmím
prozradit ten nález náhodný a předčasný
já jsem zase jako malé dítě
nedočkavě plápolám
ať už je tu zítřek!

úsměv přemáhám, radostí se zblázním
tohle vše si čím zasloužím?
splnil jsi mi tajná přání
ať už je tu zítřek!

Ježíšku dík!
jak se zdá jsem to já, kterou vážně máš rád
Ježíšku dík!
zítra nadšení pod stromkem určitě nebudu hrát

je to jako trest, marně vzývat zítřek
ten Ježíšek měl by být opatrný příště
jsem jak v mátohách, jen to před okolím nenechat znát
nemůžu spát, nedočkavost se mnou cloumá,ať už je tu zítřek!

Ježíšku dík!
jak se zdá jsem to já, kterou vážně máš rád
Ježíšku dík!
zítra nadšení pod stromkem určitě nebudu hrát

 

Už toho moc nezbývá

20. listopadu 2018 v 20:03 | Život na prášky
Nebudu se zabývat tím, co o mně nikdo neví, včetně mě, protože to jsou informace zcela irelevantní.

Například: Co se mi zdálo předevčírem mezi třetí a čtvrt na čtyři ráno? Nevím. Pamatuju si tak jeden sen měsíčně a za posledních čtrnáct dní zatím žádný. Kolik vlasů mi vypadlo za celý život (s přesností na vlas)? Nebo: Naučím se někdy zaparkovat podélně, když v těch zrcátkách vůbec nepoznám, co je metr a co 10 centimetrů?

Ale toho, co vím já, ale nikdo jiný ne, je poslední dobou čím dál míň. Píšu blog, kde na sebe všechno vykecám (to jistě znáte) a i v normálním životě se snažím být upřímná, otevřená a nic netajit. Je mi to celkem příjemné (myslím i ta exhibice, i to, že se nemusím trápit nějakým tajemstvím).

A tak jsem si myslela, že jedna z posledních bašt mého nerušeného soukromí je záchod a to, co tam dělám. Dokud mi děti pěstičkami nezačaly bušit na dveře, když se stihnu zamknout, nebo si rovnou nepostavily nočník k mým nohám, aby se nám lépe povídalo, když jsem zamknout nestihla. Nikdy dřív by mě nenapadlo, že někdy budu nucena z plných plic řvát na dítě dožadující se mé okamžité přítomnosti: "Teď ne, kakám!"

Změna je sranda, sranda je život

8. listopadu 2018 v 20:17 | Život na prášky |  PRO POBAVENÍ

Náš syn je mezi vrstevníky nápadný tím, že mluví spisovně, používá někdy až knižní výrazy, kterým ostatní děti nerozumějí. Působí asi trochu jako podivín. Zároveň ho ale jako ostatní děti v tomto věku zajímají sprostá slova a lákají ho, jako cokoli zakázaného. On však nad nimi často přemýšlí z lingvistického hlediska a ptá se: "Je tohle sprosté? A co to znamená? Smím to používat?"

S podobně intelektuálně zaměřenými spolužáky mají svůj styl humoru. Musím přiznat, že mě někdy taky baví.
Aby se nesnižovali k nějakým vulgarismům, a přitom si užili dostatek legrace, zvolili si za nejsprostější slovo na světě "domeček". K bujarému veselí je tak přivádí jakákoli dětská říkanka o domečku a přímo hýkají nadšením při hře "Člověče, nezlob se", kde se mohou naprosto beztrestně posílat "do oněch míst", tedy do domečku. Ti nejodvážnější kreslí místo všem srozumitelného kosočtverce s čárkou uprostřed - domeček jedním tahem.

Onehdy jsem syna vyzvedávala ze školy a vůbec se mi nechtělo opustit skupinku chechtajících se školáků. Učí se zrovna vyjmenovaná slova po B a napadlo je zaměnit souhlásku B za jinou. Vykřikovali pořád dokola:

Pýt, přípytek, nápytek, dopytek, opyčej (jé, to zní sprostě!), kopyla (se opila),
blýt (prostě blijete), příblytek (pak ještě trochu), náblytek (to zůstane po vás na zemi), doblytek (úplný závěr blití), oblyčej, blylina, koblyla (se poblila), Přiblyslav,
zystrý, zylina, kozyla (Mozila Firefox),
Kofyla , Fýk
dylina
a na závěr žýt, žydlit, Žylina.
 


Radost

1. listopadu 2018 v 9:20 | Život na prášky
Prý by děti neměly být přítomny sexu dospělých (svých rodičů). Nevím, od jakého věku jim to může nějak uškodit. Nechci jim způsobit trauma, a tak se jim nepředvádíme. Ale když to na nás s manželem přišlo, a malá byla ještě miminko, ohledy jsme příliš nebrali.

Leželi jsme všichni tři na gauči, mazlili se s malou až se to zvrhlo a my jsme se začali s mužem milovat. Chvíli jsme si jí nevšímali, zabraní do té příjemné činnosti, ale když jsme se náhodou podívali, viděli jsme rozzářená očička, úsměv od ucha k uchu, který začaly doprovázet radostné výkřiky a pokusy o napodobování našich pohybů. Jakoby říkala: "Že vy mi chystáte překvapení?" nebo jako v jedné pohádce: "Mám radost, když vy máte radost!"

Že by chápala, že je tímto způsobem přišla na svět? Nebo si pamatuje zvuky a příjemné pocity ještě z doby před narozením?

Zcela objektivně musím zhodnotit, že je naše malá holčička naprosto rozkošná. Nejhezčí na světě. Taky bych chěla umět flirtovat jako ona. I když vidím, že na tom není nic tak složitého. Když se na ni někdo podívá a promluví, věnuje mu tak okouzlující úsměv, že každý hned roztaje. Září jí očička a vyplazuje jazyk, nebo se směje šibalsky, bez obav chytá objekt svého zájmu za ruku, jako by říkala, ty se mi líbíš, zůstaň tu se mnou.

Jdu ji pohladit, pomazlit se a začnu se učit.

RE: Zdeněk Hledač

23. října 2018 v 10:14 | Život na prášky |  Ostatní
Zdeňku, taková blbost Tě nadzvedla? Vzpomínám si, že když jsem na blogu začínala, právě tato témata mi umožnila psát svoje ufňukané výlevy. Teď už chci psát a píšu něco jiného.

V několika bodech profilu průměrného blogera jsem se ale opravdu poznala:

Jsem snad ještě mladá paní (no, už dlouho).

Ibalginově růžová je moje barva, mám ji na blogu, na nehtech i na oblíbeném mírně výstředním podzimním kabátě a poslední dobou velmi často v puse a následně v žaludku.

Počítá se do stravovacích ujetostí dělená strava a bezlepková dieta?

Někdy bych byla vděčná komukoli, kdyby si o mě opřel kolo, jindy se cítím neodolatelná jako femme fatale (a v nejnevhodnější chvíli mi spadne punčocha, nebo se pobryndám v restauraci).

Donedávna jsem byla členkou Junáka.

Z depresí jsem se tu už dostatečně vypsala.

Lesbička nejsem, ale jiné "úchylky" by mě napadly, zvláště po přečtení toho milostného románu, který jsem stejně četla jen proto, abych se přesvědčila, jak blbě je na napsaný a pod mou intelektuální úroveň. Bohužel se mi docela líbil.

Ale nasraná nejsem, spíš pobavená.

Spektrum odstínů od černé k růžové

20. října 2018 v 18:52 | Život na prášky |  ZAMYŠLENÍ nad tématem týdne
Celý můj blog vlastně mapuje to, jakými odstíny nálad a vlastní povahy v životě procházím. Zpočátku jsem psala uplakané příspěvky, kde jsem se svěřovala se svými nejčernějšími myšlenkami (http://zivot-na-prasky.blog.cz/1712/depka-deprese-ci-melancholie

Pak se mi ulevilo a svitla mi naděje na spokojenější život, i když růžová v mém blogu znázorňuje hlavně prášky proti bolesti (http://zivot-na-prasky.blog.cz/1801/konecne-ruzovy-zivot)

A nakonec je ze mě bavič, píšu (snad) vtipné historky ze života a víte co? Ta zakomplexovaná holka, co se schovává pod neosobní přezdívkou a za klávesnicí počítače a v civilu se stydí při pozdravu i podívat lidem do očí, začala uvažovat o tom, jaké by bylo své zážitky přednést před lidma (mírně pod vlivem alkoholu na obou stranách). Natočila jsem tuto historku na video a odhodlávám se někoho zeptat, jestli se stímhle dá přihlásit do "Na stojáka".

Odstíny mého muže

19. října 2018 v 11:50 | Život na prášky |  ZAMYŠLENÍ nad tématem týdne
Současné téma týdne evokuje (nejspíš úmyslně) svého času oblíbený tlustý šedočerný tajemný řídce psaný román a podle něj natočené filmy, které mívaly v kině premiéru na Valentýna.

S manželem Valentýna každoročně intenzivně slavíme, protože má tentýž den narozeniny. Když zajdeme do restaurace, automaticky nám číšník rozsvítí svíčku na stole, nabídne sekt s jahodou a já mám pocit, že se tak spiklenecky tváří, jakože jsme ti romanticky zamilovaní.

Před lety jsme se chystali v podvečer zajít do kina, kde jsme už dlouho nebyli, a poté na večeři. Jiný film, než Padesáti odstínů šedi, ten den snad ani nepromítali. Byla jsem dopředu koupit lístky a bylo mi trochu trapné, že jdeme na film z červené knihovny, tak jsem prodavači řekla, že chci lístky na čtrnáctého večer a ani nepadl název toho filmu. Fakt jsme nečekali, že by tam mělo být něco šokujícího, nebo drsného. Mnohem zajímavější věci jsme zažívali doma nebo se známými (asi kromě letu soukromým letadlem), ale byli jsme oba zvědaví. Rozhodně jsem nenutila chudáka chlapa, aby se mnou šel na holčičí film, jak to možná jinde bylo


Už dlouho jsme se taky bavili o tom, že si mám nechat udělat piercing nebo tetování. Že mi to manžel jako dá za úkol, půjde se mnou a bude se dívat, jak trpím kvůli němu bolestí. Rozhodla jsem se pro tetování podbřišku a domluvila to právě na toho Valentýna dopoledne. On schválil motiv, ale už nebyl tak nadšený, jako dřív. Jen přitakával, že půjde se mnou a říkal, že mě obdivuje a sám by do toho nešel. Když jsem si lehla a tatérka se pustila do práce, seděl vedle mě, držel mě za ruku a žertoval, že je to, jako by byl u porodu. Pak ale zmlkl, zbledl, jenom prohlásil, že je mu špatně a sesunul se ze židle tak nešikovně, že se praštil do hlavy o nějakou komodu a zůstal ležet na zemi obličejem dolů a s hlavou pod tou skříní. Chvíli se nehýbal, pak začal chrápat a probíral se. Já jsem se hrozně lekla a nevěděla, jestli se hystericky směju, nebo brečím, sedla jsem si a volala na něj jménem. Tatérka vypla jehly a šla ho křísit, vytáhla ho zpod skříně, omývala mu obličej a on se zmateně ptal, co se děje. Měl červený flek na čele, bouli vzadu na hlavě a rozbité brýle. Vypadal, jako by se porval. Přesunul se na gauč, kde si lehl s nohama nahoru, ale pořád mu bylo blbě. Každou chvíli jsem se ho ptala: "Jsi v pořádku?" a on odpovídal: "Jo, ještě žiju". Přetrpěla jsem to tetování a šli jsme se posilnit obědem. Pak už jsme si z toho dělali srandu.

Film nás oba bavil. Jasně, že to byla romantika s dostatkem erotických scén, aby bylo na co se dívat, ale chápeme zálibu pana Greye, líbilo se nám, jak trpělivě zasvěcuje Annu a ta jeho herna byla taky fajn. U večeře při svíčce s vínem a zákuskem jsme si povídali o uplynulém dni. Manžel říkal, jak mu v práci nebudou věřit, že se neporval a já jsem se divila, že můj silný chlap, který holýma rukama vytrhne strom ze země nebo zvedne zadek menšího auta, omdlí při pohledu na mě v bolestech a líbí se mu milostný příběh v kině.

The Beatles - Yesterday

13. října 2018 v 16:29 | Život na prášky |  TEXTY a překlady písní


Včerejší trable jsou už věcí vzdálenou
Dnes však hrozí, že mi zůstanou
Čekám na včerejšek s důvěrou.

Najednou nezbývá mi ani půlka sil
Nad hlavou mi visí temný stín
Proč včerejší den vůbec byl.

Proč jen odešla
Snad mi někdy prozradí
Toužím vrátit čas
Napravit den včerejší.

Včerejší láska byla pro nás krásnou hrou
Ted´ si hrajem na schovávanou
Čekám na včerejšek s důvěrou.

Proč jen odešla
Neřekla mi prozatím
Toužím vrátit čas
Snad svou chybu napravím

Včerejší láska byla pro nás krásnou hrou
Dnes bych nejradši měl skrýš tajnou
Čekám na včerejšek s důvěrou.

Dvacet minut

9. října 2018 v 9:33 | Život na prášky |  PRO POBAVENÍ
Náhodou jsem dnes ráno cestou z kavárny, kde jsem si s dcerkou dala cappuccino, šlehané mlíčko a kousek lineckého pečiva, zahlédla podnik, který se pyšnil fotografií mužského torza s vypracovanými svaly přes celou prosklenou čelní stěnu. Kromě fotografie se na stěně skvěly nápisy: Vypadat skvěle. Cítit se fit. 20 minut týdně.

Nasadili mi tím brouka do hlavy. To vážně stačí cítit se fajn jen 20 minut za celý týden? A za to někdo platí? A můžu si alespoň vybrat, kterých 20 minut to bude? Protože jestli je to náhodné, pak při mé smůle bych se cítila neodolatelná a kypící životní energií v pondělí mezi druhou hodinou ráno a bezmála půl třetí. Což je mi docela plat prdné.

Uvažovala bych o téhle službě, pokud bych si mohla zarezervovat čas kolem sobotní půlnoci, kdy bych se na víc než čtvrt hodinky stala zlatým hřebem večírku. Ale asi si tuto radost nechám ujít. To kapučínko připravené sympatickým slovensky hovořícím baristou mi zvedlo náladu dostatečně.

Nechci být nikým jiným

3. října 2018 v 10:49 | Život na prášky |  ZAMYŠLENÍ nad tématem týdne

Možná bych měla být někým jiným, ale mně vyhovuje být sebou a dovolit si každý den několik těchto radostí.
  1. Probudit se, když je venku světlo, ale všude ještě klid.
  2. Přitulit se ke spícímu muži.
  3. Pořádně si prdnout s vědomím, že to nikdo nebude komentovat.
  4. Před smradem, co se line zpod peřiny utéct na záchod.
  5. Vyčůrat se vykakat a zbavit se tak napětí v břiše.
  6. Osprchovat se teplou vodou a namydlit voňavým mýdlem.
  7. Stoupnout na váhu a zjistit, že včerejší opulentní večeře nezanechala žádné následky.
  8. Otevřít okno, pustit dovnitř čerstvý chladný ranní vzduch.
  9. Všimnout si, že venku svítí sluníčko.
  10. Vrátit se po špičkách zpátky do ložnice, vlézt pod peřinu do příjemného hřejivého tepla a trochy smrádku.
  11. Probouzet muže hlazením, při kterém ze spaní mručí.
  12. Pomilovat se.
  13. Stihnout to úspěšně dřív, než na chodbě uslyšíme capkání dětských nožiček a volání: "Mami já hají ne!"
  14. Celá rodina se tulit v jedné posteli, smát se a blbnout.
  15. Obléct si něco, v čem se cítím dobře a za co mě manžel pochválí: "Tobě to ale sluší", syn řekne "To je krása, až se oči sbíhají!" A dcerka: "Co to ty?" A ukazuje na sukni. "Ja ci taky!"
  16. Při příchodu do kuchyně ucítit vůni slaniny a cibulky, protože mě manžel předběhl, a zatímco jsem se oblékala, začal chystat k snídani vajíčka.
  17. Nebo si připravit snídani z našich moruší nebo jablek, přes noc ve vodě namočených oříšků, vloček, medu.
  18. Ovoce si jít těsně před snídaní posbírat na zahradu a brodit se přitom v orosené trávě.
  19. Všichni se s chutí nasnídat, zvlášť dcerku je úžasné sledovat, jak bagruje to, co jí chutná a prozpěvuje si ňamňamňam!
  20. Po cestě autem za povinnostmi si vykládat se synem vtipy a zpívat písničky z rádia.
  21. Rozloučit se s dětmi před školou a ve školce pusou a naším lechtacím pozdravem. Uslyšet syna, jak za mnou ještě volá: "Měj se hezky a odpoledne se uvidíme!"
  22. Plnění pracovních povinností si zpříjemňovat s kolegy navzájem slovy: "prosím, děkuji, to je bezva, to jste zlatá, není zač, klidně zavolej, pomůžu ti" a po pracovní době, když se potkáme v civilu: "Jé, vám to sluší!"
  23. Nakoupit potraviny, ze kterých se těším, že uvařím výbornou večeři.
  24. V obchodě najít pěkný kousek oblečení nebo hračku pro děti nebo něco pro sebe a jen tak si to koupit.
  25. Doma si uvařit čaj s medem a v klidu ho vypít.
  26. Vítat se s dětmi a s manželem, když přicházejí ze školy, školky a práce, nebo se já vracím domů. Děti ke mně běží s otevřenou náručí a volají: "Mamííí!"
  27. S manželem se na pozdrav políbit a obejmout.
  28. Dát si společně kafe a sednout si s ním na terasu.
  29. Povídat si, vtipkovat.
  30. Když jsem sama, pustit si latinskoamerickou hudbu a tančit jak na karnevalu v Riu.
  31. Být přesvědčená, že jsem skoro tak sexy jako ty tanečnice.
  32. Nebo se jen tak dívat, jak se vrtí do rytmu hudby dcerka.
  33. Natočit ji na mobil a pochlubit se později manželovi nebo přátelům.
  34. Psát blogy. Radši ty vtipné, ale i z divných a depresivních mám radost, když se mi podaří je dopsat.
  35. Číst reakce na své blogy a ostatní blogy a diskutovat pod nimi.
  36. Do zblbnutí poslouchat svůj oblíbený hit a překládat text do češtiny.
  37. Pak si ho se svým textem pořád prozpěvovat.
  38. Jít sama na "zdravotní" procházku.
  39. Dýchat na procházce čistý vzduch, vdechovat vůně stromů a trávy a rozhlížet se po zeleni.
  40. Počítat kroky (krokoměrem), jestli jich udělám několik tisíc.
  41. Potkat cestou náhodou známé, pozdravit se a prohodit pár slov.
  42. Pověsit voňavé prádlo ven na zahradu
  43. Posbírat zralá jablka z trávníku.
  44. Do jednoho jablka se hned zakousnout. Otřít je jen do trička.
  45. Spomocí dětí uklidit nádobí a pochválit je za to.
  46. Sedět při jídle na svém oblíbeném místě u stolu, ze kterého vidím na celou naši zahradu a na rozložitou moruši, za kterou večer zapadá slunko
  47. Uložit děti, dát jim pusu, přitulit se.
  48. Dcerce přečíst pohádku, nebo zazpívat.
  49. Poslouchat, jak čte syn Haryho Pottera nebo Deník poseroutky. (Vybírá mi vtipné pasáže a má fakt dobrý přednes.)
  50. Vydechnou si úlevou, že děti spí a máme klid na tu večeři a navečeřet se.
  51. Otevřít si (a pít, samozřejmě) víno.
  52. Dívat se na oblíbený film.
  53. Jen tak se tulit k sobě na gauči.
  54. Zobat různé pochutiny.
  55. Najít inspirativní nemravné video a společně se na ně dívat.
  56. Pomilovat se (vášnivěji, než ráno)
  57. Zavrtat se pod peřinu.
  58. Říct si "Dobrou noc, miláčku", dát si pusu.
  59. Spát aspoň 8 hodin.

Další články


Kam dál