Dopis synovi

Čtvrtek v 11:05 | Život na prášky |  ZAMYŠLENÍ nad tématem týdne
Mohla bych psát o představách své vlastní budoucnosti. Mám své plány a přání doufám, že se mi splní:

že budu obklopená přáteli a blízkými lidmi, které si konečně budu umět získat a udržet, protože se nebudu už bát, že si nezasloužím, aby mě měli rádi,

že budu úspěšná v práci, která mě okouzlila už jako dítě, ale rodiče mi řekli, že to není pro mě, tak jsem to přání uložila na dvacet třicet let k ledu a teď se pomalu dostává na světlo,

že budu…

Ale já chci napsat Tobě, Malíčku.

Doufám, že budeš pořád tak nadšený z nových věcí, zvídavý a že Ti nebude dělat problém učit se a vyptávat. Když ses v první třídě seznámil s vaším novým učitelem, hned jsi nakreslil obrázek s nápisem "Budu učitelem".

Od té doby se Tvá přání několikrát změnila, chceš zpívat, hrát divadlo, psát knihy, skládat hudbu, jezdit na pevnosti, postavit dům, vynalézat…

Nemusíš získat Oscara, Thálii, titul světový bestseller, nebo Nobelovu cenu (i když bych z toho samozřejmě byla s Tebou nadšená), ale přeju Ti, abys měl i do budoucna elán, naději a přesvědčení, že zvládneš, co si budeš přát a můžeš bez obav zkoušet, jaké radosti Ti život připraví.

Přeju Ti, aby sis pro radost občas zalyžoval, zajezdil na kole, zahrál třeba na trubku nebo klarinet v partě s kamarády (i když jsme byli zatím jen u zápisu do ZUŠky), naučil se některou z Mozartových skladeb na klavír, aby sis ji mohl zahrát, kdykoli se Ti zachce, psal si a hrál, nebo studoval a bádal v oboru, který Tě bude bavit. Aby Tě bavil život. A svět podle Tebe.

Abys měl kolem sebe přátele, kteří mají rádi Tebe a Ty je (a kdyby to s těmi kamarády moc nešlo a bylo Ti smutno, přijď se vyplakat za mnou, taky jsem se jako malá občas potřebovala svěřit).

Když nám před lety s obavou v hlase moje macecha řekla, že má pocit, že žiješ ve světě podle sebe, že jsi zvláštní a ať si dáme pozor, co z Tebe vyroste, na chvilku jsem se zalekla. Nechci, abys nám takzvaně přerostl přes hlavu a stal se z Tebe bezohledný sobec, podivín a samotář.

Já jsem ale taky nikdy nikam nesměla přerůst. Musela jsem hlavně brát ohledy na druhé, podřídit se ostatním a na sebe neupozorňovat. Šťastná jsem moc nebyla. A když teď už můžu opatrně sbírat střípky toho svého světa, abych si ho poskládala podle svých představ, přeju Ti, aby se Ti nikdy tak nerozsypal pod tíhou příkazů, zákazů a povinností, jako se to stalo mně a možná mnoha dospělým.

Ale vidím (doufám), že jsi šťastný a svůj, tak jak jsi, a přeju Ti, aby to tak zůstalo.
 

Srdce vpravo

5. června 2018 v 15:54 | Život na prášky |  ZAMYŠLENÍ nad tématem týdne
Naše dcerka se narodila se srdeční vadou, jejíž vinou se nedokázala ani napít mléka, aniž by začala modrat nedostatkem kyslíku. Krátce po porodu tak musela absolvovat operaci, která funkci srdíčka a plic upravila a jí na zádíčkách zanechala jednu příčnou jizvu a druhou ve tvaru nějakého čínského znaku.

Protože je její srdeční vada docela vzácná (spíš její velikost) a navíc má poněkud netradiční umístění srdíčka v hrudníku (je posunuté více do středu a hrot je zanořený šikmo dovnitř), stala se brzy užitečným studijním modelem pro mediky a výzvou při vyšetření i pro zkušené lékaře. "Jak já se tam s tím sonem dostanu? To Tvoje srdíčko se mi nechce ukázat!" Zvykla si na pozornost při návštěvách u lékaře a hospitalizacích a nepokrytě se zdravotníky flirtuje.

Při jednom z prvních vyšetření rentgenu jsem nevěděla, jak si jednotlivá oddělení předávají informace, a tak jsem podle pokynů laborantek položila polonahou dcerku na stůl, uprostřed hrudníčku se jí udělal světelný kříž, poodstoupila jsem a po pár vteřinách, kdy zpoza kovových dveří zavolaly, že je hotovo, jsem se jala ji oblékat. V tom se sestra ozvala znovu: "Co to? Ono tam není! Vy ho máte vpravo?" Opověděla jsem, že já ne, ale dcerka ano. Pro příště na to už raději upozorňuji předem.

Před dvěma lety jí k jizvám na zádech přibyla dlouhá bílá čára uprostřed hrudníčku a několik malých jizviček na bříšku po drénech. Jsme šťastní a vděční lékařům, že má to nejhorší za sebou a od té doby je to prostě zdravá srdečná a veselá holčička se srdíčkem trochu vpravo. A za jizvu, kterou jsem jí dřív chtěla schovávat, ale je vidět i z obyčejného trička, ani za ty ostatní se snad nikdy nebude stydět. Je to památka na její statečnost, se kterou všechno překonala.

Naposledy (Hello, Adele)

22. května 2018 v 18:45 | Život na prášky |  TEXTY a překlady písní
Haló, slyšíš?
Dávno vím, že je všechno marné, ale stále to zkouším
Zda překročíme i svůj stín
Vím, že čas prý hojí rány, ale já to necítím
Haló, poznáváš mě?
Chci ti spoustu věcí říct a doufám, že mě pochopíš
Jak´s mě chápal dřív
Kdy jsme vzájemně si přáli jeden pro druhého žít
Teď jsme jinde každý zvlášť
A na míle vzdálení

Naposled ti zavolám
Jako už snad tisíckrát
Že je mi všechno líto
A výčitky mám
Ale můj hlas zdá se k tobě nedoléhá

Naposled ti zavolám
Ještě jednou než to vzdám
Že je mi líto všeho
Co se nemělo stát
Však na tvé číslo známé se už nedovolám

Haló, jak se cítíš?
Znáš mě, jsem si jistá jenom tím, jak se zrovna cítím já
Doufám, že už líp
Připadá ti taky, že jsme se celou dobu vlastně báli té chvíle,
kdy náš čas tak záhy vyprší

Naposled ti zavolám
Jako už snad tisíckrát
Že je mi všechno líto
A výčitky mám
Ale můj hlas zdá se k tobě nedoléhá

Naposled ti zavolám
Ještě jednou než to vzdám
Že je mi líto všeho
Co se nemělo stát
Ale tvůj záznamník říká že ty nedusíš pláč jako já (… jako já….)

 


Flirt v lázních

25. dubna 2018 v 19:36 | Život na prášky |  ZAMYŠLENÍ nad tématem týdne
Jsem v lázních se svou malou dcerkou. Na měsíc. Je nás tu asi deset maminek s dětmi a poněkud netradičně i dva tatínci. Ženské jsme zvyklé starat se o děti a ve volném čase chodit na kafíčko, zákusek, zmrzlinu a na hřiště. A přitom kecat o ženských věcećh.

Ale s těma chlapama si tu přidadám jak jedna z hejna slípek, kde jsou jen dva kohouti. Oni dva nijak nesoupeří, ale my se snažíme všemožně zapůsobit. Zvlášt na jednoho z nich. Ten druhý je spíš nesmělý a dá se s ním normálně mluvit. Před tím druhým se nahlas smějeme, vedeme dvojsmyslné řeči a tak. On mívá vtipné poznámky. Občas se cítím trapně, že je ta snaha moc nápadná a spíš bych se ho měla stranit.

To by si ale nesměl oblíbit moji dcerku. Nebo ona jeho. Je taková ta "dětská koketa", co se dokáže na každého usmát okouzlujícím úsměvem a on ji za to krmí bonbóny, povídá si s ní a vozí ji v kočárku, do kopce, když už nemůže na procházce jít. Včera spolu blbli, ona se nechala lechtat, lehla si na záda, sundala ponožky, nožičky zvedla vzhůru a on ji šimral na chodidlech svým strništěm.

Se svým tatínkem taky takhle blbne a řehtá se na celé kolo, ale s cizím chlapem (známe se týden) mi to připadá divné. Nepodezírám ho z nějakých nemravných myšlenek vůči ní, taky tu má syna a moje dcerka fakt působí spokojeně a nadšeně.

Spíš jí tu intenzivní pozornost a tělesný kontakt s chlapem závidím, protože mi už dost chybí. Napadá mě jenom jedna otázka, kdo s kým flirtuje, kdo koho "balí"?

Ona jeho? (Evidentně - pak bych se od ní měla učit, s jakou samozřejmostí a bez obav si dělá, co se jí líbí.)
On ji? (Prostě si užívá srandy s malým dítětem - nejspíš.)
On přes ni mě? (Na to si fakt málo věřím, abych to tak brala. Bojím se, že kdybych něco naznačila, odbude mě, že o mě zájem nemá.)
Já přes ni jeho? (Nabízí se to, ale fakt to neumím.)

Tak co, poradíte mi?

Kolik mám lajků?

23. dubna 2018 v 21:48 | Život na prášky |  ZAMYŠLENÍ nad tématem týdne
Nechci, aby tento článek působil jako další z mnoha pohoršování se nad mladou generací, která propadla povrchnosti sociálních médií.

Protože jsem jí propadla já sama. A už nejsem (úplně) mladá.Potvrzuje to skutečnost, že píšu o facebooku, který v současnosti využívají nejvíce lidé kolem čtyřicítky,čili "střední generace" , kteří se konzervativně drží něčeho, co pochopili, vyhovuje jim a nebudou se přece cpát mezi mladé někam jinam.

Takže: Nejdůležitější otázka je pro mě je: "Kolik mám lajků?"
Na jejich počtu závisí moje momentální rozpoložení, ale také dlouhodobá nálada. Vzhledem k tomu, že trvám na tom, že všechny své facebookové přátele znám (nebo jsme příbuzní), mám jich asi sedmadvacet. Každý jiný normální uživatel facebooku jich má aspoň čtyřikrát tolik.

A v této situaci já každý den předstoupím před kouzelné zrcadlo a ptám se: "Kdo je v zemi zdejší nejhezčí a nejkrásnější?" (Čili: Kolik mám lajků?) Přitom zveřejňuju jednou za uherský rok fotku některého ze svých dětí. (Jedné z mála oblastí svého života, kde cítím, že jsem měla úspěch. Buď to jsou fotky či výroky mého nadaného syna, nebo mé roztomilé dcerky.) A většinou se spokojím s pěti či šesti zvednutými palci a jedním komentářem: "Jé, to je hezké." No, spokojím. Co jiného mám dělat.

A pak vytvořím nějaký příspěvek sama. Svůj názor, "duševní výtvor" pro pobavení nebo zamyšlení a nastane ticho po pěšině. V záplavách jiných příspěvků ten můj zanikne, Nebo je i vlastní sestře blbé mi napsat: "To je ale kravina". Cítím se jak naprostá nula.

Jěště že tady na blogu (taky to ale není žádná sláva) aspoň pár lidí napíše: "Je to fajn."

Makarony

16. dubna 2018 v 19:44 | Život na prášky |  TEXTY a překlady písní

Když zavřu oči při poslechu oblíbené hudby, občas mě napadne nějaká blbost. Pak je musím otevřít a tu blbost si zapsat.



Proč proboha jsem si zas dala makarony?

Dneska procházím pobřežím kocoviny.

Snad, že jsem k tomu zvládla i celý lístek vinný,

NÉÉ makarony!

2x



Potkala jsem včera Makarona,

chlubil se, že je s ním děsná psina,

jelikož mě pozval na večeři,

řekla jsem mu, že se hrozně těším.



Od pohledu sympatický chlapec,

že jsem radši nezalezla za pec!

Blbé kecy toho Makarona

by nepřebily hektolitry vína.



Proč proboha jsem si zas dala makarony?

Dneska procházím pobřežím kocoviny.

Snad, že jsem k tomu zvládla i celý lístek vinný,

NÉÉ makarony!

2x



Makaroni, Makaroni, Makaroni,

podlehla jsem stejně jako vloni.

Makarony, makarony, makarony,

proč na talíři tak nádherně voní?



Proč proboha jsem si zas dala makarony?

Dneska procházím pobřežím kocoviny.

Snad, že jsem k tomu zvládla i celý lístek vinný,

NÉÉ makarony!

2x



Vyfikla jsem se podle svého vkusu,

ve svém věku jsem pořád ještě v kurzu,

evidentně to zcela nepochopil

a u mě rozhodně nepochodil.



Doufala jsem že nám spolu bude prima,

chovala jsem se s však skoro jako dáma,

s rajčatovým sósem za ušima,

spala jsem celou noc doma sama.





Proč proboha jsem si zas dala makarony?

Dneska procházím pobřežím kocoviny.

Snad, že jsem k tomu zvládla i celý lístek vinný,

NÉÉ makarony!

2x

SOS (překlad)

5. dubna 2018 v 19:03 | Život na prášky |  TEXTY a překlady písní
Byl to krok správným směrem, když jsem Tě tehdy nechala jít?


Měli jsme lásku dát
do nálezů a ztrát.
Chtěla jsem být ti blíž,
mé nářky neslyšíš.

K čemu je vůbec loučení?
Snad někdy pochopím.
Bylo to nádherné
Jen neříkej, že ne.

Pýchu svou vzdávám, volám, křičím, mávám, SOS.
Náhle se vracíš, záchranný kruh házíš, SOS.
Jak mám žít,
když jsem tě nechala odejít?
Jak s tím žít,
jak se z výčitek svých nezbláznit?

Zdáš se tak vzdálený,
přesto tě blízko mám.
Dáváš mi sílu hrát, když často prohrávám.

Osudu svého dál se ptám,
Proč jsi nám lásku vzal?
Bylo to báječné,
na co se trápit dál?

Pýchu svou vzdávám, volám, křičím, mávám, SOS.
Náhle se vracíš, záchranný kruh házíš, SOS.
Jak mám žít,
když jsem tě nechala odejít?
Jak s tím žít,
jak se z výčitek svých nezbláznit?

Come to me Iam woman (překlad)

30. března 2018 v 18:39 | Život na prášky |  TEXTY a překlady písní
Možná se snažím být emancipovaná žena, ale tahle píseň mě dojímá...




Pojď sem blíž, za svou ženou,
strádání zvládnem snáz.
Náručí láskyplnou
chráním nás jako hráz.

Já mám sílu zázračnou,
za ruku tě můžu vést,
jsem tvůj dobrý přítel, lásko, já tě znám.

Se mnou máš síly víc,
spolu to snáze zvládnem,
miláčku, jen se drž,
vím, jak tě chránit mám,
nemusíš být na to sám.

Pojď sem blíž, za svou ženou,
léčím tvá trápení,
v náruči láskyplné
můžeš snít bez ptaní.

Dám ti z lásky přístřeší,
kde před deštěm se můžeš skrýt,
dovol mi a já zbavím tě starostí.

Se mnou máš síly víc,
spolu to snáze zvládnem,
kdykoli se cítíš sám
nabízím přátelství,
pojď, půjdem blíž ke štěstí.

se svou ženou…

Dancing queen (překlad)

30. března 2018 v 14:58 | Život na prášky |  TEXTY a překlady písní

Úžasná, báječná,
působíš bláznivě svá.
Dík hudbě můžeš být
vášnivou tančící královnou.

Sotva se večer zešeří,
uvažuješ zas kam dnes jít.
Někam kde hudba víří,
kde boky rozvlníš
a závrať způsobíš.

Hudbou a rytmem zmámená,
když tančíš, jsi tak nádherná.
Krev ti bouřlivě proudí,
žene se do tváří,
jedna noc nestačí,
přichází šílenství.

Jsi víla kouzelná, mámivá,
lehce bláznivá.
Zdáš se být troufalá
na svých sedmnáct.

Úžasná, báječná,
zůstáváš bezchybně svá.
Dík hudbě můžeš být
vášnivou taneční královnou.

Koho dnes na lep nachytáš?
U koho vášeň rozdmýcháš?
Potom ho necháš sálat,
ohledy nemíváš,
neměl to vážně brát.
Chtěla sis jen tak hrát.

Jsi víla kouzelná, mámivá,
lehce bláznivá.
Zdáš se být troufalá
na svých sedmnáct.

Dřív snad král úchvatný
po jednom setkání s ní
stává se najednou
obětí docela bezbrannou.

Začal si s královnou…


Schůzka s ALE

27. března 2018 v 20:47 | Život na prášky |  ZAMYŠLENÍ nad tématem týdne
Proč je tak těžké říct: "promiň, ale nechci tě, nelíbíš se mi", nebo: "chci se seznámit, ale ty nejsi ten pravý (ta pravá)" ? Zdá se, že nejsem sama, kdo s tím má potíže.

Před několika lety jsem se po rozchodu s přítelem chtěla znovu s někým seznámit, a protože jsem docela nesmělá a neumím normálně navazovat kontakty s muži, zkoušela jsem to přes inzeráty na netu. Psát si s někým mi nečiní problémy, ale osobně je to horší.

Po několika trapných schůzkách, kdy jsem skoro nepromluvila, klopila oči a protějšek jenom vzdychl: "Ježíš, ty se tak stydíš?" a na odchodu prohodil : "Tak se ozvi, jestli budeš chtít", jsem odpověděla na rozumně znějící nabídku, že na první pohled sympaťák "hledá štíhlou holku na výlet do hor". Hory mám ráda jak v létě, tak v zimě, uvidíme.

Ale, opět nic moc. Nelíbil se mi, moc se chlubil, byl o dost starší než já a trochu podivín. Vypili jsme kafe, na rozloučenou ještě řekl, že jen co zjistí, jaké je na horách počasí, dá vědět a vyrazíme, a rozešli jsme se. Ani jsem nečekala, že by se ozval.

Taky že ne, ale za dva dny byl na stejném místě inzerát téměř stejného znění: "Hledám HUBENOU holku na výlet do hor".

Další články


Kam dál